Barborka obecná (Barbarea vulgaris)

Čeleď

Brassicaceae (brukvovité) Rozsáhlá čeleď dvouděložných rostlin, zahrnující převážně byliny s listy v přízemní růžici a střídavými lodyžními listy. Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné, tvořící hroznovitá květenství. Plodem je šešule nebo šešulka. Pro čeleď je typický obsah glukosinolátů (sirných glykosidů), které rostlinám dodávají charakteristickou štiplavou chuť a vůni.

Popis

Barborka obecná je dvouletá až vytrvalá bylina s vřetenovitým, často vícehlavým kořenem. Rostlina je lysá, zřídka s ojedinělými chlupy. V prvním roce vytváří listovou růžici, ve druhém roce vyhání květonosnou lodyhu. Celá rostlina má sytě tmavozelenou barvu a je nápadně lesklá.

Habitat

Původním stanovištěm druhu jsou pravděpodobně břehy vodních toků a štěrkové náplavy. V současné době se však jedná o běžný druh ruderálních a synantropních stanovišť. Vyhledává místa narušená lidskou činností.

Vzrůst

Lodyha je přímá, hranatá, rýhovaná, vysoká obvykle 30–60 cm, v příznivých podmínkách až 90 cm. V horní části bývá bohatě větvená s vystoupavými větvemi.

Listy

Listy v přízemní růžici jsou řapíkaté, lyrovitě peřenodílné, s velkým, okrouhle vejčitým až srdčitým koncovým úkrojkem a 2–4 páry menších postranních úkrojků. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, objímavé (na bázi s oušky), obvejčité až okrouhlé, na okraji chobotnatě zubaté. Všechny listy jsou lysé a lesklé.

Květy

Květenstvím je hrozen, který se za plodu výrazně prodlužuje. Květy jsou čtyřčetné, oboupohlavné. Kališní lístky jsou žlutozelené, úzce vejčité, dlouhé 3–4 mm. Korunní lístky jsou sytě žluté, obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené, zhruba dvakrát delší než kalich (5–7 mm).

Plod

Plodem je šešule. U nominátního poddruhu B. vulgaris subsp. vulgaris jsou šešule přímo odstálé až přitisklé k vřeteni plodenství. Jsou 15–30 mm dlouhé, hranaté. Zásadním determinačním znakem je čnělka na vrcholu šešule, která je nápadně dlouhá (2–3 mm) a zúžená.

Doba květu

Duben až červen (IV–VI), v nižších polohách začíná kvést již brzy na jaře, ve vyšších polohách květenství přetrvává do léta.

Léčivé účinky

Barborka obecná není v současné oficinální medicíně využívána. Historicky (v lidovém léčitelství) byla užívána pro vysoký obsah vitamínu C jako prostředek proti kurdějím (antiskorbutikum) a pro své močopudné účinky ("čistící krev"). Listy mají hořkou chuť a v minulosti se konzumovaly jako jarní salát k povzbuzení chuti k jídlu.

Zákonná ochrana

Druh není v České republice chráněn zákonem (vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb.) a není uveden ani v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Z hlediska ochrany přírody jde o běžný taxon, místy až s invazním charakterem šíření na ruderálních plochách.

Rozšíření

• Ve světě: Areál zahrnuje téměř celou Evropu (vyjma nejjižnějších částí), mírné pásmo Asie až po Japonsko. Zavlečena byla do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

• V ČR: Vyskytuje se hojně na celém území od nížin do podhůří. Ve vyšších horských polohách je výskyt vzácnější, vázaný na synantropní stanoviště podél komunikací.

• V Karlovarském kraji: V posledních 10 letech je výskyt stabilně a hojně dokumentován v celém kraji. Typickými lokalitami jsou břehy řeky Ohře (např. úsek Cheb – Karlovy Vary), silniční příkopy v oblasti Sokolovské pánve a ruderální plochy v podhůří Krušných hor (např. okolí Jáchymova, Nejdku).

Biotop

Vyžaduje vlhké, živinami bohaté půdy, zejména s vysokým obsahem dusíku (nitrofilní druh). Roste na březích potoků a řek, v příkopech podél cest, na náspech, rumištích, skládkách zeminy a na vlhkých loukách s narušeným drnem.

Záměny

Nejčastější záměna hrozí s příbuznými druhy rodu Barbarea:

• Barborka přitisklá (Barbarea stricta): Liší se poupaty, která jsou na vrcholu chlupatá (u B. vulgaris jsou lysá). Šešule jsou k vřeteni zcela přitisklé a čnělka na plodu je velmi krátká (0,5–1,5 mm), tlustá a uťatá.

• Barborka obloučnatá (Barbarea arcuata): Často hodnocena jen jako poddruh barborky obecné. Liší se především tvarem plodenství – šešule jsou obloukovitě odstálé od vřetene, nikoliv přímé.

Zajímavosti o druhu

Latinský název Barbarea (a český barborka) odkazuje na svatou Barboru. Podle tradice byla tato rostlina jedinou zeleninou, kterou bylo možné sbírat i v časném zimním období (kolem svátku sv. Barbory 4. prosince), pokud nebyla sněhová pokrývka, díky listům přezimujícím v zeleném stavu. Z evolučního hlediska je druh zajímavý produkcí specifických saponinů, které ji činí odolnou vůči některým specializovaným škůdcům brukvovitých rostlin, např. dřepčíkům nebo bělasci zelném, pro které je barborka "smrtící pastí" (larvy na ní hynou).