Barvínek menší (Vinca minor)
Čeleď: Tořivkovité (Apocynaceae)
Botanická charakteristika čeledi zahrnuje byliny, keře i liány, které často obsahují mléčnice s latexem (u rodu Vincavšak latex chybí). Květy jsou obvykle pětičetné, aktinomorfní, se srostlou korunou. Pro čeleď je typická přítomnost specifických alkaloidů a specifická morfologie gynecea, kde plodolisty srůstají pouze v horní části (čnělka a blizna).
Popis
Vinca minor je vytrvalý, stálezelený polokeř (chamaefyt) s plazivými, zakořeňujícími sterilními lodyhami a vystoupavými lodyhami kvetoucími. Rostlina vytváří husté kobercovité porosty. Celá rostlina je lysá.
Habitat
Přirozeným stanovištěm jsou listnaté a smíšené lesy (zejména dubohabřiny svazu Carpinion betuli a suťové lesy svazu Tilio-Acerion). Preferuje humózní, čerstvě vlhké, mírně kyselé až neutrální půdy v polostínu. Často se vyskytuje jako pozůstatek dřívější kultivace v blízkosti lidských sídel, hřbitovů a parků.
Vzrůst
Kvetoucí lodyhy dosahují výšky 10–20 cm, zatímco sterilní plazivé lodyhy mohou být dlouhé až 60 cm. Lodyhy jsou tenké, tuhé, v bázi dřevnatějící.
Listy
Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, kožovité a přezimující. Čepel je eliptická až vejčitá, na bázi klínovitá, na vrcholu tupě špičatá. Svrchní strana je tmavozelená a lesklá, spodní strana je světlejší. Okraje listů jsou celokrajné a lysé (důležitý určovací znak).
Květy
Květy jsou jednotlivé, vyrůstají v úžlabí listů na dlouhých stopkách. Koruna je řepicovitá, nejčastěji modrofialová (vzácně bílá), o průměru 20–30 mm. Korunní lístky jsou na vrcholu šikmo uťaté. Tyčinek je pět, přirostlé k trubce koruny. Plodem je dvojice měchýřků, v podmínkách ČR se však vyvíjejí zřídka; rostlina se šíří primárně vegetativně.
Doba květu
Hlavní období kvetení připadá na duben až květen. V příznivých podmínkách může ojediněle remontovat (znovu vykvétat) v pozdním létě či na podzim.
Léčivé účinky
Barvínek menší obsahuje více než 40 alkaloidů (např. vinkamin). V minulosti byl využíván v lidovém léčitelství ke snížení krevního tlaku a zastavení krvácení. V moderní medicíně byly deriváty vinkaminu zkoumány pro zlepšení cerebrálního metabolismu. Pozor: Rostlina je mírně jedovatá, samoléčba se důrazně nedoporučuje.
Zákonná ochrana
V České republice nepatří mezi chráněné druhy (není uveden ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. ani v Červeném seznamu). Mezinárodně rovněž není pod striktní ochranou.
Rozšíření
Svět: Původní v jihozápadní, střední a jihovýchodní Evropě, v Malé Asii a na Kavkaze. Druhotně rozšířen v Severní Americe a dalších částech Evropy.
ČR: Vyskytuje se roztroušeně po celém území, zejména v mezofytiku a v teplejších oblastech oreofytika. Původnost mnoha lokalit je diskutabilní kvůli častému zplanění.
Karlovarský kraj: Výskyt je soustředěn zejména do nižších poloh (např. v okolí Karlových Varů, Lokte a v údolí Ohře). V posledních 10 letech (dle databáze Pladias a ND OP) byl potvrzen v lokalitách jako CHKO Slavkovský les (okolí Bečova nad Teplou), v blízkosti Ostrova a v nižších polohách Doupovských hor.
Biotop
Primárně stinné listnaté lesy, lesní lemy a křoviny. Sekundárně parky, rumiště v blízkosti obcí a staré sady. Vykazuje vysokou toleranci k zastínění.
Záměny
Nejčastější záměna hrozí s druhem barvínek větší (Vinca major):
Vinca minor: Listy jsou na okrajích lysé, květy menší (do 3 cm), kališní cípy lysé.
Vinca major: Listy jsou na okrajích a na střední žilce brvité (chlupaté), květy větší (3–5 cm), kališní cípy brvité. V ČR pouze pěstovaný a vzácně zplaňující.
Zajímavosti o druhu
Evoluční strategie: Díky schopnosti zakořeňovat v uzlinách plazivých lodyh dokáže barvínek velmi rychle kolonizovat podrost a vytlačit konkurenční byliny.
Historie: Ve středověku byl barvínek považován za symbol nesmrtelnosti a věrnosti, proto byl často vysazován na hřbitovech (odtud lidový název "hřbitovní kvítko").
Ekologie: Je to jedna z mála rostlin, která si udržuje asimilující zelenou plochu listů i pod sněhovou pokrývkou, což jí dává výhodu při brzkém jarním startu vegetace.