muchomůrka tygrovaná — Amanita pantherina

14.08.2020

Amanitaceae - muchomůrkovité

Popis: klobouk 5-15 cm široký, zprvu polokulovitý, později ploše rozložený, s velmi proměnlivým zbarvením od okrové přes šedohnědou nebo žlutohnědou po hnědoolivovou, na středu často tmavší než na okraji, pokožka s bělavými nebo šedými zbytky závoje, které však mohou být deštěm smyté; okraj klobouku zřetelně rýhovaný, zvláště ve stáří. Lupeny volné, husté, většinou nestejně dlouhé, bílé. Třeň 5-15 x 0,5-1,5 cm, válcovitý, na spodu s napuchlou, ohraničenou hlízou, do níž se zdá třeň jakoby vnořen, a s několika pásky, nejprve plný nebo dřeňovitý, později často dutý, bílý; prsten úzký, bělavý, nerýhovaný, nízko nasedající. Dužnina bílá; vůně ředkvová. Výtrusy 8-11 x 7-8 um, elipsoidní; výtrusný prach bílý.

Výskyt: roste hojně v listnatých a jehličnatých lesích, převážně na kyselých půdách; červenec až říjen.

Poznámky: prudce jedovatá (srov. panterlnový syndrom).

Možnosti záměny: je velice podobná jedlé muchomůrce šedivce (Amanita excelsa), která se liší rýhovaným prstenem, hladkým okrajem klobouku a poněkud jinak utvářenou hlízou na bázi třeně. Možná je též záměna za jedlou muchomůrku růžovku (Amanita rubescens), jejíž dužnina však po poranění nabíhá do červena.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998