Violka trojbarevna ruznobarevna (Viola tricolor subsp. polychroma)
Čeleď
Violkovité (Violaceae) jsou čeleď bylin a keřů charakteristických především oboupohlavnými květy s výraznou ostruhou, střídavými listy a typickým tvarem korunních lístků, který je patrný i u tohoto taxonu.
Popis
Habitat
Violka trojbarevná různobarevná je rostlina preferující otevřená, dobře osluněná stanoviště s narušenou vegetací. Typicky roste na polích, okrajích cest, pastvinách, vinicích, úhorech, na mezích a v místech s písčitou či hlinitopísčitou půdou, často mírně zásobenou živinami. Výskyt je vázán spíše na teplejší oblasti s dostatečným slunečním osvitem a částečně disturbovaným substrátem.
Květ a vzrůst
Jedná se o jednoletou až ozimou bylinu dorůstající výšky 5–20 cm. Lodyhy jsou tenké, poléhavé až vystoupavé, větvené od báze, v mládí jemně chlupaté. Celkový habitus je subtilnější než u příbuzných subspecií.
Listy
Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel podlouhle vejčitá až obkopinatá s mělce pilovitým okrajem. Přítomné palisty jsou dlanitě dělené až hluboce zpeřené, často nápadně širší než samotná čepel listu, což je významný rozlišovací znak v terénu.
Květy a jiné znaky
Květy jsou jednotlivé, dlouze stopkaté, nápadně menší než u violky rolní. Korunní lístky vykazují pestré zbarvení – horní dva bývají tmavě fialové až modrofialové, boční světlejší a spodní lístek je většinou bílý nebo nažloutlý s fialovými žilkami a krátkou ostruhou. U tohoto poddruhu je typická variabilita barevných kombinací (odtud jméno polychroma). Délka koruny nepřesahuje 1,5 cm. Kalich je úzce vejčitý se špičatými kališními cípy.
Doba květu
Kvetení probíhá od časného jara (březen) až do léta, s vrcholem obvykle v dubnu a květnu. V teplých oblastech se květy objevují i během podzimu.
Léčivé účinky
Rostlina obsahuje saponiny, flavonoidy, sliz a salicyláty. V lidovém léčitelství se využívala zejména při kožních onemocněních, ekzémech, jako mírné diuretikum a podpůrný prostředek při kašli. Léčivý účinek je však méně intenzivní než u violky trojbarevné nominátní subspecie, a proto je sběr v moderní fytoterapii omezený.
Zákonná ochrana
Viola tricolor subsp. polychroma není v České republice předmětem zvláštní zákonné ochrany. V některých regionech však dochází k ústupu jejích populací v důsledku intenzifikace zemědělství a úbytku tradičních úhorů.
Rozšíření
Areál výskytu pokrývá střední, východní a jižní Evropu. V České republice roste roztroušeně až hojně v nižších a středních polohách, zejména v teplejších oblastech s vhodnými písčitými a hlinitopísčitými substráty.
Rozšíření v ČR
Vyskytuje se nejčastěji v termofytiku Čech a Moravy, tedy na jižní Moravě, v Polabí, Poohří, Českém středohoří a Dolním Povltaví. V chladnějších oblastech ČR je výskyt vzácný nebo chybí.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku je tento poddruh potvrzen zejména v okolí Ohře, například v písčitých polích a ruderálních stanovištích mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří. Z recentních údajů je doložen výskyt u obcí Perštejn, Kadaň a na okrajích polí kolem Žatce. V Karlovarském kraji jde spíše o roztroušený výskyt než plošnou hojnost.
Biotop
Upřednostňuje světlé, otevřené a narušené biotopy s nezapojeným rostlinným krytem. Typickým prostředím jsou pole s obilninami a kukuřicí, vinice, úhory, příkopy, okraje cest a železničních tratí.
Záměny
Při určování může dojít k záměně zejména s těmito druhy:
Viola tricolor subsp. tricolor (violka trojbarevná nominátní) – bývá vzrůstnější, květy větší a méně variabilně zbarvené, spodní korunní lístek je často sytě žlutý.
Viola arvensis (violka rolní) – květy jsou drobnější a převážně světle krémové, ostruha delší, celkový habitus je subtilnější.
Viola kitaibeliana (violka Kitaibelova) – drobná jednoletá violka s velmi malými květy a výrazně nižším vzrůstem (cca 5 cm).
Rozlišovací znaky subsp. polychroma: menší květ než u nominátní violky trojbarevné, vyšší barevná variabilita korunních lístků, širší a výrazně členěné palisty.
Zajímavosti o druhu
Tento poddruh je považován za indikátor tradičního, málo intenzivního hospodaření. Dříve patřil k běžným plevelům v polních kulturách, jejichž populace však s nástupem herbicidů a mechanizace významně poklesly. Pestrá paleta květů byla podnětem pro lidové názvy jako "panenka" nebo "stepní fialka". Rostlina je rovněž příležitostným zdrojem pylu a nektaru pro drobné druhy včel a čmeláků. V některých oblastech se vyskytují populace se zvýšeným podílem bílých květů, které byly dříve považovány za samostatnou variantu.