Kuklík městský - Geum urbanum

Čeleď:
Rosaceae – růžovité

Popis

Habitat:
Kuklík městský je vytrvalá bylina typická pro světlé lesy, křoviny, okraje cest a polostinná stanoviště v kulturní krajině. Často roste v humózních, vlhčích a živinami bohatších půdách, zejména v luzích, podél potoků a v stinných částech zahrad. Preferuje neutrální až mírně zásadité podklady, ale je schopen tolerovat široké spektrum stanovištních podmínek.

Vzrůst:
Rostlina dorůstá výšky 30–70 cm. Lodyha je přímá, nevětvená nebo řídce větvená, jemně odstále chlupatá. V přízemní části vytváří listovou růžici s velkými listy, z níž vyrůstají kvetoucí lodyhy.

Listy:
Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, zpeřeně složené s velkým koncovým lístkem a několika menšími bočními lístky. Lístky jsou hrubě pilovité, na líci tmavě zelené a na rubu světlejší. Lodyžní listy jsou střídavé, menší, se zvětšeným koncovým úkrojkem a nápaditými palisty. Palisty jsou velké, vejčitě laločnaté a přisedají k řapíku.

Květy a jiné znaky:
Květy jsou jednotlivé, koncové, s pěti sytě žlutými okvětními lístky, které měří 7–10 mm. Kališní lístky jsou střídavě uspořádány s menšími kališními přívěsky. Tyčinek je mnoho. Plodem je souplodí nažek s dlouhým, hákovitě zahnutým přívěskem, který usnadňuje šíření zachytáváním na srst živočichů. Po odkvětu zůstává vytrvalý kalich. Rostlina je charakteristická mírně kořennou vůní, zejména kořene.

Doba květu:
Květy se objevují od května do září, někdy i v říjnu, v závislosti na nadmořské výšce a stanovišti.

Léčivé účinky:
Oddenek kuklíku městského obsahuje třísloviny (až 10 %), hořčiny, silici s eugenolem a flavonoidy. V lidovém léčitelství se využíval jako adstringens při zánětech dutiny ústní a hrtanu, při průjmech, žaludečních katarech a také k posílení trávení. Dříve sloužil i jako aromatická přísada do piva nebo jako náhražka hřebíčku při dochucování pokrmů. V současné fytoterapii se jeho použití omezuje spíše na podpůrné prostředky při drobných zánětech a zažívacích potížích.

Zákonná ochrana:
Kuklík městský není v České republice zvláště chráněným druhem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ani není uveden na seznamech CITES nebo Červeném seznamu ohrožených druhů. Je to hojný taxon bez aktuálních známek ohrožení.

Rozšíření:
Kuklík městský je rozšířen téměř v celé Evropě, zasahuje i do západní Asie a severní Afriky. V Evropě roste od nížin po podhorské oblasti. V některých oblastech Severní Ameriky byl zavlečen jako neofyt.

Rozšíření v ČR:
V České republice patří k běžným a hojným druhům. Vyskytuje se od nížin až po pahorkatiny a podhorské polohy. Mimořádně hojný je v luzích, suťových lesích a v příměstských porostech.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let):
Na území Karlovarského kraje je kuklík městský široce rozšířený zejména v nivních a vlhčích lesích Ohře, Rolavy, Teplé a Svatavy. Ověřené recentní nálezy pocházejí z okolí Karlových Varů (Tuhnické nivy), Kynšperka nad Ohří, Abertam, Ostrova a Mariánskolázeňska. V regionu se jedná o běžnou rostlinu bez známek ústupu.

Biotop:
Preferuje světlé i polostinné lesy, vlhké křoviny, příkopy, břehy vodních toků, ruderální stanoviště i zastíněné okraje luk. Je tolerantní k častým disturbancím, např. vysekávání a vyšlapávání.

Záměny:
Kuklík městský může být zaměněn s kuklíkem potočním (Geum rivale), který se odlišuje zvonkovitým tvarem květu s růžovými až červenavými kališními a korunními lístky a ochlupenou lodyhou. Důležitým znakem je rovněž tvar plodu: kuklík potoční má přívěsky na nažkách rovné, zatímco kuklík městský hákovitě zahnuté. 

Zajímavosti o druhu:
Dříve se sušený oddenek používal v domácnostech jako prostředek k odpuzování hmyzu a pro dochucení potravin. V minulosti byl kuklík ceněn také jako magická rostlina – tradovalo se, že chrání před zlými duchy a nemocemi. Býval využíván v lidovém léčitelství na venkově i jako složka tzv. žaludečních vín.