Linaria vulgaris

lnice květel (Linaria vulgaris L.)

Čeleď
Lnice květel náleží do čeledi Plantaginaceae – jitrocelovité, dříve byla řazena do čeledi Scrophulariaceae – krtičníkovité.

Popis

Habitat
Lnice květel je rostlina suchých a výslunných stanovišť, vyskytuje se na okrajích polí, podél cest, na rumištích, náspech, železničních svazích a ve světlých křovinatých lemech. Dává přednost půdám propustným, hlinitopísčitým až písčitým, zpravidla mírně zásaditým, bohatým na dusík.

Vzrůst
Jedná se o vytrvalou bylinu s krátkým oddenkem, z něhož vyrůstají četné přímé nebo vystoupavé lodyhy vysoké obvykle 30–70 cm, vzácně až přes 1 metr. Rostlina je jemně šedozeleně ojíněná, často s nápadně voskovým povlakem.

Listy
Listy jsou úzké, čárkovité až úzce kopinaté, střídavé, 2–6 cm dlouhé, přisedlé a celokrajné. Povrch listů je hladký, mírně ojíněný.

Květy
Květy jsou uspořádány v hustém hroznovitém květenství na vrcholu lodyhy. Jednotlivé květy jsou dlouze stopkaté, dvoupyské, výrazně dvoubarevné – koruna je jasně žlutá s oranžovým nektarovým znakem na dolním pysku. Charakteristickým znakem je dlouhá, rovná nebo mírně dolů zahnutá ostruha, dosahující délky až 12–15 mm. Kalich je pětidílný, vytrvalý. Kvetoucí rostlina je vzhledově velmi nápadná díky sytým barvám květů a jejich tvaru připomínajícímu drobné lví tlamky.

Jiné znaky
Po odkvětu se vytvářejí kulovité, dvoupouzdré tobolky s četnými drobnými semeny. Semena mají drobně bradavčitý povrch a šedohnědou barvu. Celá rostlina obsahuje mléčnou šťávu.

Doba květu
Lnice kvete obvykle od června do října, při příznivých podmínkách může zakvétat i později až do podzimu.

Léčivé účinky
Lnice květel je známa svými tradičními léčivými vlastnostmi, zejména močopudnými a projímavými účinky. Obsahuje glykosid linamarin, dále alkaloidy, flavonoidy a třísloviny. V lidovém léčitelství se užívá při léčbě onemocnění močových cest, při potížích se žlučníkem, při hemoroidech i jako prostředek k zevnímu ošetření ekzémů a špatně se hojících ran. Vzhledem k obsahu některých potenciálně toxických látek je třeba její užívání konzultovat s odborníkem a nepřekračovat doporučené dávky.

Zákonná ochrana
Lnice květel není v České republice zvláště chráněným druhem podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Není zařazena v přílohách úmluvy CITES ani vedena v aktuálním Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR jako ohrožená. Jde o běžný druh bez potřeby zvláštní ochrany.

Rozšíření
Lnice květel je původní v Evropě a západní Asii. V mnoha částech světa, zejména v Severní Americe, byla zavlečena a místy se chová invazně. V rámci Evropy je hojně rozšířena od nížin po podhorské oblasti.

Rozšíření v ČR
Na území České republiky jde o velmi hojný druh prakticky ve všech oblastech, od nížin po střední polohy, vzácně zasahuje i do vyšších horských oblastí. Roste na antropogenních stanovištích i v přirozených lemech a pasekách.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje je lnice květel pravidelně nalézána např. podél železničních tratí u Chebu, v okolí Sokolova na výsypkách po těžbě uhlí, hojně roste na náspu dálnice D6 u Karlových Varů, dále v širším okolí Ostrova a v okolí Lokte. V posledních deseti letech byla potvrzena její četná stanoviště zejména v oblastech narušených stavební činností, na výsypkách a podél dopravní infrastruktury.

Biotop
Typickým biotopem jsou ruderální stanoviště, suché meze, železniční náspy, násypy silnic, okraje polí, písčiny, někdy i světlé stepní a lesostepní stráně. Druh je pionýrský, dobře se šíří na disturbovaných plochách, rychle kolonizuje odkrytou půdu.

Záměny
Lnici květel je možné zaměnit zejména s příbuznými druhy rodu Linaria, například s lnicí drobnokvětou (Linaria minor), která se odlišuje drobnějšími květy a kratší, méně nápadnou ostruhou. Podobná může být i lnice dalmatská (Linaria dalmatica), jež má větší květy, širší listy a obecně robustnější vzrůst. Od těchto druhů se lnice květel spolehlivě odlišuje kombinací žluté koruny s výrazným oranžovým znakem a dlouhou ostruhou.

Zajímavosti o druhu
Lnice květel byla v minulosti v některých oblastech považována za obtížný plevel, zejména v obilninách, neboť díky oddenkům vytváří rozsáhlé porosty. V zahraničí je známá pod názvem "butter-and-eggs", což odkazuje na její barevnost. Pro svůj nápadný vzhled bývá někdy vysazována i jako okrasná trvalka do přírodně pojatých zahrad. Rostlina je významným zdrojem nektaru pro čmeláky a další hmyzí opylovače, pro včely je méně atraktivní kvůli specifické stavbě květu. V některých oblastech Severní Ameriky je klasifikována jako invazní druh, jehož výskyt je předmětem regulace.