protěž lesní - Gnaphalium sylvaticum
Čeleď
Protěž lesní (Gnaphalium sylvaticum L.) náleží do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), která je jednou z největších čeledí krytosemenných rostlin a zahrnuje řadu druhů s podobnou stavbou květenství – úborem.
Popis
Habitat
Protěž lesní je typickým druhem vlhčích, kyselých a chudších stanovišť. Roste v prosvětlených jehličnatých lesích, na pasekách, v podmáčených olšinách a vlhkých rašelinných loukách. Preferuje chladnější oblasti a je relativně nenáročná na živiny, avšak vyžaduje určitou půdní vlhkost.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou až krátce vytrvalou bylinu s přímou, štíhlou a zpravidla jednoduchou lodyhou, která dorůstá výšky 20–50 cm. Celá rostlina je hustě plstnatá bělavými chlupy, což jí propůjčuje šedavý, bělavý vzhled.
Listy
Listy jsou střídavé, úzké, čárkovitě kopinaté, dlouhé 2–6 cm, přisedlé, na vrcholu zašpičatělé. Celý povrch listů je hustě bělavě plstnatý. Spodní listy jsou poněkud širší a delší než listy horní.
Květenství a květy
Květy jsou uspořádány do drobných, vejčitých úborů, které jsou seskupeny do hustých klasovitých lat na vrcholu lodyhy. Jednotlivé úbory jsou dlouhé cca 3–5 mm a mají šedobílé listeny. Okrajové květy jsou samičí, trubkovité, střední oboupohlavní. Barva koruny je žlutavá. Úbory bývají po odkvětu nápadně bělavé díky listenům.
Další znaky
Charakteristickým znakem je celkově šedobílý vzhled, který způsobuje husté plstění. Rostlina je bez výrazného aroma, na dotyk jemně plstnatá.
Doba květu
Protěž lesní kvete od července do září, v chladnějších oblastech i do října.
Léčivé účinky
Rostlina byla v minulosti používána v lidovém léčitelství zejména jako mírné adstringens a protizánětlivý prostředek. Nálevy z naťové drogy se používaly při léčbě zánětů dýchacích cest, lehkých průjmů a k podpoře hojení ran. V současnosti není významně využívána v oficiální fytoterapii.
Zákonná ochrana
Protěž lesní není v České republice zvláště chráněným druhem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ani není zahrnuta v seznamu CITES. V Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je uváděna jako druh méně ohrožený (kategorie LC – least concern). Regionálně může ustupovat v důsledku ústupu vlhkých lesních stanovišť a zarůstání pasek.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Druh je rozšířen v celé Evropě, včetně Skandinávie, a zasahuje až na Sibiř. V horách se vyskytuje běžněji než v nížinách.
Rozšíření v České republice
V ČR roste především v podhorských a horských oblastech – Krušné hory, Šumava, Krkonoše, Jeseníky, Českomoravská vrchovina. V nížinách je výskyt ostrůvkovitý, často v reliktních vlhkých lokalitách.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji byla protěž lesní potvrzena například:
V okolí Abertam a Horní Blatné na vlhkých rašelinných loukách.
V rašelinných lesích u Krásna.
V oblasti Božího Daru v přirozených vlhkých společenstvech.
Tyto nálezy pocházejí z botanických průzkumů přibližně z let 2014–2023.
Biotop
Optimální biotop tvoří vlhké, kyselé lesní paseky a světlé rašelinné smrčiny, přechody mezi rašeliništi a lesními porosty. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, častější zamokření a málo narušenou vegetaci.
Záměny s podobnými druhy
Protěž lesní může být zaměněna zejména s těmito druhy:
Protěž bažinná (Gnaphalium uliginosum)
nižší vzrůst (obvykle 5–20 cm)
listy kratší a širší, méně čárkovité
úbory více přisedlé ke stonku, bez výrazného klasového uspořádání
často roste přímo na zamokřených místech mezi mokřadní vegetací
Protěž obecná (Helichrysum arenarium)
barva květů je jasně žlutá (úbory mají žluté listeny)
stanoviště spíše suchá, písčitá, stepní
lodyha méně plstnatá
Hlavní rozlišovací znaky protěže lesní jsou vysoký, přímý stonek, klasovitě uspořádané úbory a velmi úzké listy s hustým šedobílým plstěním.
Zajímavosti o druhu
Protěž lesní je indikátorem vlhkých, přírodě blízkých lesních biotopů.
V některých evropských regionech se sušená nať používala jako plnivo do vonných váčků k ochraně oděvů před hmyzem.
Pro svůj vzhled bývala lidově označována jako "bílý mech" nebo "lesní nesmrtelka".
Je příkladem tzv. arctoalpínního rozšíření – druh je častý v chladnějších oblastech Evropy a Asie.
V historických herbářích se uvádí i její využití k podpoře hojení kožních ran.