Červenáček ohnivý (Pyrochroa coccinea)

Čeleď:
Červenáček ohnivý náleží do čeledi červenáčkovití (Pyrochroidae), která zahrnuje středně velké, nápadně zbarvené druhy brouků se saproxylickým vývojem, tedy vázané na odumřelé dřevo.

Popis (velikost, barva, vzhled):
Dospělec dorůstá délky přibližně 12–18 mm. Krovky jsou výrazně jasně červené, matné až sametově lesklé, což je jeden z nejvýraznějších znaků druhu. Hlava je černá, zploštělá, s nápadnými, zřetelně členěnými tykadly. Samci mají tykadla hřebenitá, zatímco samice pilovitá, což umožňuje pohlavní rozlišení při bližším pohledu. Pronotum je rovněž červené, široké, přibližně obdélníkovité, s mírně zaoblenými postranními okraji. Larvy jsou nápadně zploštělé, nažloutlé až oranžové, s výrazně vyvinutou hlavou a ozubenými čelními mandibulami.

Biotop:
Dospělci se objevují nejčastěji v opadu listnatých lesů a na okrajích porostů, zejména v doubravách, bučinách a lužních lesích. Preferují prostředí s dostatkem trouchnivějícího dřeva, pařezů a ležících kmenů. Larvy žijí pod kůrou tlejících kmenů listnáčů (dub, buk, habr), méně často je lze najít i v jehličnanech. Vývoj je saproxylický – larvy se živí dřevními houbami a drobným hmyzem v rozkládajícím se dřevě.

Je vázán na konkrétní rostlinný druh:
Není úzce specializován na konkrétní stromový druh, i když preferuje listnaté dřeviny s měkčím trouchnivějícím dřevem. Nejčastěji byl doložen na buku lesním (Fagus sylvatica) a dubu letním (Quercus robur).

Zákonná ochrana:
Červenáček ohnivý není v České republice zvlášť chráněn dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ani nefiguruje v přílohách CITES. Není rovněž uveden v aktuálním Červeném seznamu ohrožených druhů ČR jako ohrožený či kriticky ohrožený taxon, nicméně jeho výskyt je lokálně vázán na zachovalé staré porosty a mikrobiotopy s dostatkem mrtvého dřeva.

Rozšíření:
Druh je široce rozšířený v Evropě od Pyrenejského poloostrova přes střední Evropu až po evropskou část Ruska. Na sever sahá výskyt až do jižní Skandinávie, na jih do severní Itálie a Balkánu.

Rozšíření v ČR:
V České republice se jedná o běžnější druh v nížinách a pahorkatinách. Stabilní populace jsou doloženy zejména v listnatých lesích středních a západních Čech, jižní Moravy a na území Polabí.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let):
Na Karlovarsku byl červenáček ohnivý opakovaně pozorován v územích s vhodným biotopem starých listnatých lesů. Ověřené recentní nálezy pocházejí například z NPR Kladská (okrajové bučiny), PR Údolí Teplé (břehové porosty) a z okolí Horní Blatné, kde byly larvy zjištěny pod kůrou padlých buků. Přímé faunistické údaje potvrzující přítomnost v posledních 10 letech jsou dostupné z entomologických průzkumů Agentury ochrany přírody a krajiny a regionálních muzeí.

Zajímavosti o druhu:

• Dospělci jsou aktivní převážně v květnu a červnu, kdy je lze nalézt na padlých kmenech nebo při slunění na listnatých stromech.

• Larvy červenáčka ohnivého jsou predátorské – kromě houbových hyf dokážou lovit i jiné bezobratlé živočichy skryté pod kůrou.

• Vývoj larvy trvá obvykle dva roky, při chladnějších podmínkách i déle.

• Druh patří mezi indikátory starých přírodě blízkých lesních porostů s kontinuitou mrtvého dřeva.

• V minulosti byl sbírán pro svou nápadnou barvu a stal se součástí hmyzích sbírek už v období raného entomologického výzkumu ve střední Evropě.