plavuňka zaplavovaná - Lycopodiella inundata L.

Čeleď

Plavuňkovité (Lycopodiaceae) – starobylá čeleď výtrusných rostlin, které náleží k oddělení plavuňových (Lycopodiophyta). Tyto rostliny jsou charakteristické dvouletým životním cyklem s dominancí sporofytu a vytvářejí výtrusnicové klasy.

Popis

Habitat
Plavuňka zaplavovaná preferuje velmi vlhká stanoviště s nízkou vegetací a slabou konkurenční schopností ostatních rostlin. Osidluje podmáčené písčiny, mělké jezerní břehy, slatinné a rašelinné louky, periodicky zaplavované depresní plochy a mokré prohlubně s chudými, oligotrofními substráty. Roste převážně v nízké nadmořské výšce až do podhorských oblastí.

Vzrůst
Nízká, plazivá výtrusná rostlina, dosahující délky lodyh 10–30 cm. Vytváří rozvolněné porosty s výrazně poléhavými, kořenujícími lodyhami. Z těchto plazivých částí vyrůstají kratší, vzpřímené výběžky, které nesou listy i výtrusnicové klasy.

Listy
Listy jsou drobné, jehlicovité, šídlovité až čárkovitě kopinaté, přitisklé k lodyze, na vrcholu zakončené krátkou špičkou, celokrajné. Mají světle zelenou barvu. Hustě pokrývají vzpřímené větévky.

Květy a jiné znaky
Plavuňka zaplavovaná květy netvoří, rozmnožuje se výtrusy. Na koncích vzpřímených větví se nacházejí drobné válcovité výtrusnicové klasy (strobily) dlouhé obvykle 1–3 cm. Výtrusy dozrávají ve výtrusnicích krytých listeny, které jsou tvarově podobné vegetativním listům.

Doba výtrusnosti

Výtrusy dozrávají nejčastěji od července do září, kdy dochází k jejich uvolňování a šíření větrem.

Léčivé účinky

Na rozdíl od jiných plavuní, zejména rodu Lycopodium, není plavuňka zaplavovaná významně využívána v tradiční medicíně. Obsahuje obdobné látky – zejména alkaloidy a spory bohaté na lipidy – které by potenciálně mohly vykazovat mírně močopudné a protizánětlivé účinky, nicméně není doporučována k léčebnému použití a její sběr je z ochranářských důvodů nežádoucí.

Zákonná ochrana

V České republice je plavuňka zaplavovaná zvláště chráněným druhem – je zařazena do kategorie silně ohrožený taxon (C2) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Náleží také mezi druhy evropsky významné, uvedené v příloze II směrnice o stanovištích. V červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je hodnocena jako silně ohrožená (EN). V rámci CITES není regulována, její ochrana je však přísně národní a evropská.

Rozšíření

Celkové rozšíření
Druh je rozšířen převážně v boreálním a temperátním pásu Evropy, zasahuje do západní a severní Asie a Severní Ameriky. V Evropě je vázán na řídké, mokřadní biotopy, které se v posledních desetiletích silně zmenšují.

Rozšíření v České republice
Historicky roztroušený druh, který měl více lokalit v jihočeských pánvích, na Třeboňsku, v Polabí a ve Slezsku. Mnoho populací však zaniklo následkem zániku mělkých periodických tůní, odvodňování a eutrofizace. V současnosti patří mezi vzácné a izolovaně se vyskytující rostliny.

Rozšíření na Karlovarsku
V Karlovarském kraji je výskyt historicky doložen pouze ojediněle a recentně potvrzené populace jsou extrémně vzácné. Podle posledních dat (za období posledních 10 let) byla plavuňka zaplavovaná s vysokou mírou jistoty potvrzena pouze na několika lokalitách v rašelinných sníženinách v západní části Slavkovského lesa a při okrajích mokřadních nádrží v CHKO Slavkovský les. Vždy se jedná o malé populace o několika desítkách rostlin.

Biotop

Typickým stanovištěm jsou oligotrofní, kyselé, mělké a dočasně zaplavované plochy s řídkou vegetací – například dna sezónních tůní, odkryté rašelinné písčiny, břehové pásy slatinišť a vodních nádrží s kolísající hladinou. Druh vyžaduje periodické disturbace – zaplavování, vysychání a obnažování substrátu.

Záměny

Plavuňka zaplavovaná je v terénu poměrně dobře rozpoznatelná, ale může být zaměněna s:

• Plavuní pučivou (Lycopodium annotinum) – ta je robustnější, výběžky má méně výrazně poléhavé a klasy jsou častěji po dvou; listy jsou hustěji postavené a delší.

• Plavuní vidlačkou (Lycopodium clavatum) – výrazně větší rostlina s dvouklasými výtrusnicovými stvoly a hustě chlupatými výběžky.

Rozlišovacím znakem plavuňky zaplavované je jednoznačně plazivá lodyha s odděleně vyrůstajícími vzpřímenými větévkami nesoucími jednotlivé klasy, habitus nízkého, rozvolněného porostu a typické extrémně vlhké biotopy.

Zajímavosti o druhu

• Plavuňka zaplavovaná je považována za reliktní druh vázaný na druhotně disturbované oligotrofní biotopy, které simulují podmínky doby poledové.

• Ve střední Evropě je indikátorem přírodě blízkých mokřadních stanovišť s nízkou hladinou živin a slabou sukcesí.

• Výtrusy jsou dlouhodobě životaschopné a mohou klíčit až po mnohaletém čekání na obnažení substrátu.

• Na některých lokalitách tvoří stabilní populace jen díky pravidelným disturbancím (například těžbě rašeliny nebo přírodnímu kolísání vody).

• Vzácnost je spojena s úbytkem vhodných stanovišť – zejména odvodněním mokřadů a sukcesí na opuštěných písčinách.