svízel hercynský - Galium saxatile
Čeleď
Rubiaceae – mořenovité
Popis
Habitat
Svízel hercynský je acidofilní druh preferující chudé, kyselé půdy. Typicky roste na pastvinách, vřesovištích, lesních lemech, světlých borových lesích, suchých loukách a kamenitých stráních. V podmínkách České republiky je hojný především v chladnějších oblastech vyšších poloh a na podkladech s kyselou reakcí (žuly, ruly, svory).
Vzrůst
Jedná se o nízkou, vytrvalou, plazivou až vystoupavou bylinu, dorůstající obvykle 10–30 cm. Vytváří husté porosty díky dlouhým, plazivým, kořenujícím výběžkům. Lodyhy jsou čtyřhranné, jemně hranaté, lysé nebo řídce drsné na hranách.
Listy
Listy vyrůstají v přeslenech, zpravidla po šesti (výjimečně 4–7). Čepele jsou čárkovitě kopinaté až obkopinaté, krátce špičaté, na líci matné zelené, celokrajné, na okraji a na hlavní žilce krátce drsně brvité. Délka listů činí přibližně 6–12 mm, šířka 1–2 mm. Přesleny jsou dobře patrné a kompaktní, čímž se druh odlišuje od některých příbuzných taxonů.
Květy a jiné znaky
Květy jsou drobné, bělavé, čtyřčetné, v řídkých vrcholících na konci lodyh. Koruna je kolovitá, asi 2 mm široká, čtyřcípá. Kalich chybí nebo je velmi redukovaný. Plodem je dvounažka, povrch plodu je jemně brvitý. Celkový habitus rostliny je nízký, hustě zapojený, půdopokryvný.
Doba květu
Obvykle kvete od května do července, v horských polohách někdy až do srpna.
Léčivé účinky
Svízel hercynský nemá významné léčivé využití jako některé jiné druhy rodu (Galium aparine – svízel přítula, Galium verum – svízel syřišťový). Místy bývá využíván pouze jako drobná příměs do bylinných směsí s mírným močopudným účinkem, avšak praktické využití v léčitelství je zanedbatelné.
Zákonná ochrana
V České republice není druhem zvláště chráněným podle zákona č. 114/1992 Sb., není zařazen do příloh CITES ani mezi druhy červeného seznamu vyžadující přímou ochranu. V některých chráněných územích je chráněn nepřímo jako součást cenných společenstev acidofilních trávníků a vřesovišť.
Rozšíření
Druh je rozšířený v západní a severozápadní Evropě (Britské ostrovy, Skandinávie, Francie, Německo), zasahuje také do střední Evropy, Pyrenejí a Alp. V České republice roste především v pahorkatinách a hornatých oblastech na kyselém podkladu – Český les, Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, méně v Českomoravské vrchovině.
Rozšíření v ČR
Na území ČR je dosti rozšířený v příhodných podmínkách – v západních a severních horách je místy hojný. Naopak v teplejších nížinách chybí nebo se vyskytuje jen vzácně v reliktních stanovištích.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji je poměrně častý, zejména v oblasti Krušných hor a Slavkovského lesa. Byly potvrzeny populace například:
okolí Horní Blatné (vřesoviště a pastviny)
Hadí vrch u Jáchymova
rašelinné okraje u Nových Hamrů
lesní lemy u Pramenů
granitové stráně v okolí Bochova
Biotop
Acidofilní, suché až čerstvé trávníky, vřesoviště, světliny borových lesů, především na chudých půdách s kyselou reakcí. Často se vyskytuje spolu s vřesem obecným (Calluna vulgaris), metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), brusinkou (Vaccinium vitis-idaea) a lišejníky.
Záměny
Druh je možné zaměnit zejména s těmito příbuznými svízely:
Svízel lesní (Galium sylvaticum) – má větší květy a listy více kopinaté, jemně brvité po celém okraji, roste spíše v živnějších lesích.
Svízel syřišťový (Galium verum) – má výrazně žluté květy, hustší květenství a užší listy.
Svízel přítula (Galium aparine) – má háčkovité chlupy na lodyze i listech, listy jsou širší a drsnější.
Svízel nízký (Galium pumilum) – menší rostlina s úzce čárkovitými listy, preferuje suché vápenité půdy.
Rozlišovacím znakem svízele hercynského je nízký hustý porost s přesleny převážně po šesti čárkovitě kopinatých listech, drobné bělavé květy v chudých vrcholících a preference kyselých půd.
Zajímavosti o druhu
Svízel hercynský je typickým druhem chladnějších kyselých oblastí západní Evropy a střední Evropy, včetně českých hor a podhůří. Jeho české jméno "hercynský" odkazuje na historický termín Hercynský les, používaný již ve starověku pro rozsáhlý evropský prales. Ekologicky představuje druh indikující kyselé substráty a tradiční extenzivní pastvu. V některých oblastech patří mezi diagnostické druhy vegetace acidofilních trávníků (svaz Violion caninae). Pro botanická společenstva je významný jako součást mozaiky druhově pestrých, často polopřirozených stanovišť, která jsou ohrožena sukcesí a zarůstáním.