rozrazil douškolistý - Veronica serpyllifolia

Čeleď
Rozrazil douškolistý náleží do čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), dříve byl součástí čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). Rod rozrazil (Veronica) je velmi rozsáhlý a v Evropě patří k běžným bylinným rodům, jejichž zástupci jsou ekologicky značně plastičtí.

Popis

Habitat
Veronica serpyllifolia je vytrvalá bylina upřednostňující vlhčí až podmáčená stanoviště, louky, prameniště, vlhké okraje cest a pasek, příkopové lemy i světlé lesy. Často osidluje místa s narušeným porostem a je schopna růst i v horských oblastech až do subalpínského pásma.

Vzrůst
Rostlina dorůstá obvykle 5–25 cm výšky. Vytváří plazivé, v uzlinách kořenující lodyhy, které vystoupavě nesou květenství. Tvoří rozvolněné koberce nebo nižší skupinky.

Listy
Přízemní listy vyrůstají v růžici a jsou krátce řapíkaté. Lodyžní listy jsou vstřícné, celokrajné až jemně zubaté, vejčitě eliptické, s tupým vrcholem. Listy mají charakteristický tvar připomínající listy mateřídoušky (Thymus), odtud druhový název douškolistý. Čepele jsou sytě zelené, lesklé, lysé nebo řídce chlupaté.

Květy a jiné znaky
Květy jsou drobné, 4četné, uspořádané v jednostranném koncovém hroznu. Kalich je hluboce členěný na čtyři úzké lístky. Koruna je široce kolovitá, bělavě modrá nebo světle modrofialová, s tmavším žilkováním. Průměr květu je 4–6 mm. Tyčinky dvě, blizna dvoulaločná. Plodem je zploštělá tobolka s četnými drobnými semeny.

Doba květu
Obvykle kvete od května do srpna. V horských polohách kvete později, v nížinách může začínat kvést již koncem dubna.

Léčivé účinky
Rozrazil douškolistý není mezi hlavními léčivými druhy rodu rozrazil, jako je např. rozrazil lékařský (Veronica officinalis), přesto bývá v lidovém léčitelství využíván podobně, zejména pro obsah iridoidních glykosidů a tříslovin. Působí mírně protizánětlivě, močopudně a podporuje trávení. Používá se především ve směsích bylin pro pročištění organismu a podporu látkové výměny. V současnosti však nemá zásadní význam v fytoterapii.

Zákonná ochrana
Veronica serpyllifolia není v ČR zvláště chráněná dle zákona č. 114/1992 Sb. ani dle mezinárodních úmluv typu CITES. Nejedná se ani o druh uvedený v aktuálním Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. Je obecně považována za běžný druh s dostatečnou populací.

Rozšíření

Celosvětové rozšíření
Druh je rozšířen v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. V Evropě roste od nížin až po horské oblasti, častý je v západní a střední Evropě.

Rozšíření v ČR
Na území České republiky patří k hojnějším druhům rozrazilů. Vyskytuje se roztroušeně až hojně od nížin po horní hranici lesa, v nejvyšších polohách vzácněji. Často roste na vlhkých lukách, prameništích, okrajích cest a lesních světlinách.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji je rozrazil douškolistý rozšířen téměř plošně.

Biotop
Preferuje vlhké a podmáčené louky, rašelinné okraje, prameniště, vlhké lesní světliny a příkopy s trvale vlhkou půdou. Snáší mírné zastínění i plné oslunění. Vyhýbá se suchým a extrémně kyselým nebo naopak silně eutrofním stanovištím.

Záměny (rozdíly mezi podobnými druhy)
Nejčastěji dochází k záměně s jinými druhy drobných rozrazilů, zejména s:

• Rozrazil lesklý (Veronica polita) – má modřejší květy, okrouhlejší, nápadněji vroubkované listy a je častější na ruderálních stanovištích.

• Rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia) – listy mají výrazně břečťanovitý tvar s hlubšími zářezy, květy bývají menší a světlejší.

• Rozrazil lékařský (Veronica officinalis) – má chlupatou lodyhu i listy, šedozelené listy jsou podlouhle vejčité, květy růžově fialové, uspořádané jednostranně podél lodyhy.

Hlavním rozlišovacím znakem V. serpyllifolia jsou vstřícné, celokrajné, eliptické listy připomínající mateřídoušku a drobné, světle modré květy s tmavým žilkováním v koncovém hroznu.

Zajímavosti o druhu

• Rozrazil douškolistý patří k ekologicky tolerantním druhům schopným růst od nížin po horské polohy.

• V některých oblastech byl považován za indikátor mírně vlhkých, méně narušených biotopů.

• Rostlina dokáže regenerovat z kořenujících článků lodyh i po silném poškození seče.

• V minulosti se sbíral spolu s jinými rozrazily do bylinných směsí na jarní očistu.

• Díky drobným semenům se snadno šíří vodou a může kolonizovat příkopy a prameniště i vzdáleně od mateřských populací.