svízel vonný - Galium odoratum

Čeleď
Rubiaceae – mořenovité

Popis

Svízel vonný je vytrvalá, jemně aromatická bylina, dosahující obvykle výšky 10–30 cm. Roste v typicky stinných a humózních stanovištích, převážně v listnatých lesích a suťových porostech.

Habitat
Preferuje živinami bohaté, vlhčí, slabě kyselé až neutrální půdy s vysokým obsahem humusu. Nejčastěji se vyskytuje v dubohabřinách, bučinách a suťových lesích s dostatečnou zápojovou vrstvou stromů. V nižších a středních polohách je jedním z charakteristických druhů stinných lesních společenstev.

Vzrůst
Oddenek je plazivý, tenký, kořeňující, umožňující rozrůstání do rozsáhlejších kolonií. Lodyha je čtyřhranná, jednoduchá až řídce větvená, přímá, často s krátkými chloupky v horní části.

Listy
Listy jsou úzké, kopinaté až podlouhle eliptické, na okraji jemně brvité, uspořádané v přeslenech po 6–8 (někdy 4–7). Horní strana je tmavě zelená, spodní o něco světlejší. Délka listů činí zpravidla 2–5 cm.

Květy a jiné znaky
Květenství je řídká vidlanovitá lata s drobnými bílými květy. Květy jsou čtyřčetné, korunní lístky mají trojúhelníkovitý tvar, na vrcholu špičatý, dlouhé asi 2–3 mm. Po odkvětu se vyvíjí dvounažky s drobnými háčky, které usnadňují šíření. Výrazným znakem je charakteristická sladká vůně kumarinu, která se zesiluje po usušení.

Doba květu
Obvykle od dubna do června, v závislosti na nadmořské výšce a expozici stanoviště.

Léčivé účinky
Svízel vonný obsahuje kumarinové látky (především kumarin), které působí mírně sedativně a spazmolyticky. V lidovém léčitelství se využíval při nespavosti, bušení srdce, nervovém napětí a k podpoře trávení. Usušená nať se přidávala do bylinných čajových směsí pro zklidnění a zlepšení chuti. Díky obsahu kumarinu však při nadměrné konzumaci může dojít k dráždění jater, proto je doporučeno střídmé používání. Rostlina bývala i tradiční přísadou do májových vín a likérů.

Zákonná ochrana
Svízel vonný není chráněn zákonem České republiky ani mezinárodními úmluvami typu CITES. Rovněž není veden jako zvláště chráněný druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ani zapsán na aktuální Červený seznam cévnatých rostlin ČR jako ohrožený taxon.

Rozšíření
Je široce rozšířen v mírném pásu Evropy, na západ zasahuje do Velké Británie, na jih po Pyreneje a Apeniny, na sever po Skandinávii, na východ do evropské části Ruska a západní Sibiře. Místy je zdomácnělý i v Severní Americe.

Rozšíření v ČR
V České republice je hojně zastoupen zejména v podhorských a pahorkatinných oblastech, v nižších polohách je roztroušený. Největší hustotu výskytu má v bučinách středních a vyšších poloh, častý je i v suťových lesích Karpat, Českého středohoří a Šumavy.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje je rozšířen především v oblasti Doupovských hor, Slavkovského lesa a Krušných hor. Ověřené recentní lokality zahrnují například bučiny v NPR Kladská, PR Údolí Teplé, okolí Andělské Hory a rozsáhlé lesní komplexy mezi Horním Slavkovem a Bečovem nad Teplou.

Biotop
Přirozeným stanovištěm jsou stinné, humózní lesy, zejména bučiny svazu Fagion, javorové suťové lesy a smíšené doubravy. Obvykle se vyskytuje na vlhčích svazích a v údolích, preferuje zastíněné polohy s vysokou vzdušnou vlhkostí a bohatou vrstvou opadu.

Záměny (rozlišovací znaky mezi podobnými druhy)
Při určování může být zaměněn zejména se svízelem lesním (Galium sylvaticum), svízelem povázkou (Galium mollugo) a svízelem přítulným (Galium aparine). Od svízele lesního se liší nižším vzrůstem, menšími bílými květy a nápadně přeslenitými listy s jemně brvitým okrajem. Svízel přítulný má listy opatřené háčky na svrchní straně čepele a na lodyze, kterými se zachytává. Svízel povázka tvoří vzrůstnější řídká květenství, listy jsou širší a obvykle v přeslenech po 8. Typickou odlišností svízele vonného je charakteristická aromatická vůně po usušení a kompaktní hustý porost v podrostu lesů.

Zajímavosti o druhu
Svízel vonný byl tradičním aromatickým prostředkem k provonění prádla a interiérů – byl vkládán do skříní proti molům. Ve středověku byl ceněn jako přírodní konzervant do mléčných výrobků. Rostlina se uplatnila při přípravě tradičního německého májového vína (Maibowle), které získává typickou kumarinovou vůni. V minulosti se z ní rovněž vyráběla zelená barviva. V přírodě je důležitou součástí lesního bylinného patra, na jaře vytváří souvislý podrost s dominantní účastí ve vegetaci.