hrachor jarní - Lathyrus vernus

Čeleď:
Bobovité (Fabaceae), rozsáhlá čeleď dvouděložných rostlin zahrnující mnoho druhů bylin i dřevin, typická přítomností motýlovitých květů a schopností některých druhů vázat vzdušný dusík díky symbióze s hlízkovými bakteriemi.

Popis:

Habitat:
Hrachor jarní je vytrvalá, lesní bylina preferující humózní, mírně vlhké, kypré a živinami dobře zásobené půdy. Roste převážně v listnatých a smíšených lesích, zejména v suťových a lužních porostech, okrajově i v bučinách. Vyhýbá se stanovištím silně podmáčeným nebo vysýchavým.

Vzrůst:
Jedná se o statnější bylinu dorůstající výšky 20–40 cm. Lodyha je přímá, většinou nevětvená, obloukem vystoupavá, v horní části olistěná, na průřezu oblá až mírně hranatá, lysá.

Listy:
Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené se 2–4 páry vejčitě podlouhlých lístků. Lístky jsou na okrajích celokrajné, na vrcholu zašpičatělé, lysé, někdy lehce modrozeleně ojíněné. Výrazným znakem je absence úponků – na rozdíl od jiných druhů hrachorů se hrachor jarní nepnou. Palisty jsou dosti velké, poloobjímavé, pološipkovité.

Květy:
Květy vyrůstají v řídkých hroznovitých květenstvích (3–10 květů). Stopky květenství jsou delší než přilehlé listy. Kalich je zvonkovitý, s krátkými trojúhelníkovitými cípy. Koruna je typicky motýlovitá, nejprve sytě purpurově růžová až nachová, při odkvétání mění barvu do modrofialové, což je důležitý rozlišovací znak. Pavéza je výrazně větší než ostatní lístky koruny. Tyčinky jsou dvoubratré (9 srostlých a 1 volná).

Jiné znaky:
Plodem je úzký, podlouhlý lusk (asi 3–4 cm), po dozrání se puká dvěma chlopněmi. Semena jsou kulovitá, hnědá, s jemnou tečkovanou kresbou.

Doba květu:
Od dubna do května, někdy až začátek června v chladnějších polohách. Kvetení nastává brzy po vyrašení listů stromů, což je přizpůsobení fenologickému rytmu jarního aspektu listnatých lesů.

Léčivé účinky:
Hrachor jarní není významnou léčivou rostlinou. Literatura uvádí obsah některých alkaloidních a saponinových látek, ovšem pro léčebné použití se prakticky nevyužívá a vzhledem k obsahu potenciálně mírně toxických látek v semenech je nevhodný k přímé konzumaci.

Zákonná ochrana:
V České republice hrachor jarní není zvláště chráněným druhem dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ani není uveden na seznamech CITES. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR figuruje jako druh vyžadující pozornost (méně častý, ale nezranitelný). Lokálně může být chráněn v rámci chráněných území.

Rozšíření:
Přirozeně se vyskytuje v širokém areálu mírného pásu Evropy a zasahuje až do západní Sibiře. V západní Evropě je vzácnější, hojnější je od střední Evropy směrem na východ.

Rozšíření v ČR:
Relativně hojný druh v pahorkatinách a podhorských oblastech, běžný v listnatých lesích Moravy, Slezska a v severních a východních Čechách. V teplejších oblastech středních a jižních Čech je vzácnější a v některých regionech chybí.

Rozšíření na Karlovarsku:
Na Karlovarsku je hrachor jarní lokálně roztroušený, zejména v suťových lesích Slavkovského lesa, Doupovských hor a v hlubších údolích Ohře. Ověřené nálezy v posledních 10 letech zahrnují údolí Teplé (okolí Lokte), rezervaci Svatošské skály, lesy v okolí Andělské Hory a údolní lesy pod Krásným Lesem.

Biotop:
Listnaté a smíšené suťové lesy, dubohabřiny, údolní jasanovo-olšové luhy, bučiny, místy i v lučních lemech s vysokou vzdušnou a půdní vlhkostí. Preferuje polostín až světlý stín a neutrální až mírně zásadité půdy bohaté na humus.

Záměny:
Může být zaměněn s jinými druhy rodu Lathyrus a s některými hrachorovitými rody:

• Hrachor luční (Lathyrus pratensis): ten má úponky, listy s menšími lístky a žluté květy.

• Hrachor lesní (Lathyrus sylvestris): také úponkatý, s růžovými květy, listy se 2 lístky a úponkem.

• Vikev ptačí (Vicia cracca): úponkatá bylina s modrofialovými květy v hustších hroznech.

Hrachor jarní je dobře poznat podle nepřítomnosti úponků, širokých listových lístků a časného kvetení, při němž květy postupně mění barvu.

Zajímavosti o druhu:
Hrachor jarní patří mezi tzv. jarní geofyty – rostliny využívající období před plným olistěním stromů k růstu a reprodukci. Je entomogamní, především opylovaný čmeláky a včelami. Po odkvětu rychle redukuje nadzemní část a od léta již bývá vegetativně málo nápadný. V zahradnictví je ceněn jako časně kvetoucí trvalka pro polostinné partie přírodních zahrad a lesních lemů.