violka bahenní - Viola palustris
Čeleď
Violkovité (Violaceae). Tato čeleď zahrnuje na světě přibližně 800 druhů, z nichž většina náleží do rodu Viola. Typické jsou byliny s jednoduchými střídavými nebo přízemními listy a nápadnými květy s ostrohami, přizpůsobenými opylování hmyzem.
Popis
Habitat
Violka bahenní je charakteristickou složkou pramenišť, rašelinných luk, slatinných olšin, rašelinných břehů vodních ploch a přechodových rašelinišť. Preferuje trvale vlhká až mokrá stanoviště s kyselou nebo slabě kyselou reakcí substrátu, často na organogenních půdách bohatých humusem či rašelinou.
Květ
Květy jsou stopkaté, vyrůstají jednotlivě z paždí listů. Dosahují průměru okolo 1–1,5 cm. Korunní lístky jsou bledě fialové až světle růžové, na spodním lístku je patrné síťovité tmavší žilkování, které slouží jako vodicí kresba pro opylovače. Ostruha je krátká a tupá. Kališní lístky jsou kopinaté, zelené, bez přívěsků.
Vzrůst
Vytrvalá bylina s krátkým, plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají přízemní růžice listů a jednotlivé květní stvoly. Celková výška rostliny nepřesahuje 15 cm.
Listy
Listy jsou dlouze řapíkaté, čepel srdčitá až okrouhlá, celokrajná nebo mělce zubatá, lysá či řídce chlupatá. Zvláštním znakem je často matný šedozelený povrch. Řapík je někdy slabě křídlatý.
Další znaky
Po odkvětu se vyvíjí kulovitá až vejcovitá tobolka, která se při dozrání otvírá třemi chlopněmi a vymršťuje semena. Semena jsou drobná, hnědavá, opatřená masíčkem (elaisomem) podporujícím šíření mravenci (myrmekochorie).
Doba květu
V našich podmínkách kvete od května do července, v horských polohách někdy i později, do srpna.
Léčivé účinky
Violka bahenní se v lidovém léčitelství příliš neužívala, na rozdíl od jiných druhů rodu Viola. Obsahuje saponiny, slizové látky a menší množství alkaloidů. Ve starší literatuře bývala uváděna jako mírně expektorační prostředek. Dnes se prakticky nevyužívá.
Zákonná ochrana
Na území České republiky není zvláště chráněným druhem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ani nefiguruje na seznamech CITES. Přesto je indikátorem zachovalých mokřadních biotopů a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazena do kategorie vyžadující pozornost (C4a – druh potenciálně ohrožený při zániku biotopů).
Rozšíření
Druh je rozšířen v chladnějších oblastech Evropy a severní Asie, zasahuje i do Severní Ameriky. V Evropě jej nalézáme od Britských ostrovů přes Skandinávii až po Balkán a Kavkaz. V jižních oblastech Evropy jen v horských polohách.
Rozšíření v ČR
V Česku je rozšíření ostrůvkovité – hlavně ve vyšších a horských polohách Šumavy, Krkonoš, Krušných hor, Českého lesa a Českomoravské vrchoviny. Ojediněle i v podhorských prameništích a rašeliništích jinde.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku se violka bahenní vyskytuje poměrně stabilně zejména v oblasti Krušných hor. Recentní údaje o výskytu pocházejí např. z NPR Božídarské rašeliniště, přírodní rezervace Velké jeřábí jezero, lokalit v okolí Jelení a Abertam. Lokálně se nachází i v menších rašelinných enklávách při svahových prameništích (např. v okolí Rolavy).
Biotop
Typickým biotopem jsou přechodová rašeliniště, vrchoviště, prameniště a podmáčené horské louky. Často roste v mozaice s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), suchopýry (Eriophorum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris) a ostřicemi (Carex).
Záměny
Violka bahenní se může zaměnit za violku rolní (Viola canina), která však roste na sušších stanovištích, mívá užší, podlouhlejší listy a delší ostruhu, a za violku dvoukvětou (Viola biflora), která má žluté květy. Důležitým rozlišovacím znakem je barva koruny a tvar listové čepele – u violky bahenní je čepel okrouhlejší a srdčitá.
Zajímavosti o druhu
Violka bahenní je zajímavým reliktem ochlazených období, kdy byly mokřady rozšířenější. Je indikátorem dlouhodobé hydrické stability a kvalitních rašelinných biotopů. Semena šíří mravenci, což přispívá k udržení populací na malých ostrůvcích vhodného prostředí. V severní Evropě je součástí rašeliništní vegetace doprovázející tundrové formace.