šťavel kyselý - Oxalis acetosella

Čeleď
Šťavel kyselý náleží do čeledi šťavelovité (Oxalidaceae), která zahrnuje byliny charakteristické především trojčetnými listy a přítomností šťavelanů v pletivech, díky nimž mají rostliny kyselou chuť.

Popis

Habitat
Tento druh preferuje stinná a vlhká místa v lesích, zejména v listnatých a smíšených porostech s dostatkem humusu a rovnoměrnou vlhkostí půdy. Často roste na místech s bohatou vrstvou opadu a mechu, v blízkosti pramenišť, v suťových lesích nebo na zastíněných svazích.

Vzrůst
Šťavel kyselý je drobná vytrvalá bylina, dosahující výšky zpravidla 5–10 cm. Pod zemí vytváří tenký, plazivý oddenek, z něhož vyrůstají nadzemní listy a květní stvoly.

Listy
Listy jsou dlouze řapíkaté, trojčetné, lístky srdčité, na okraji jemně brvité, světle zelené, na rubu někdy fialově naběhlé. Listy se v noci nebo při prudkém slunečním svitu sklápějí dolů, což je adaptace na omezení transpirace a ochranu před poškozením pletiv.

Květy a jiné znaky
Květní stvoly jsou přímé, nevětvené, nesoucí vždy jeden květ. Květy jsou pravidelné, pětičetné, bílé s jemným růžovým žilkováním, v průměru asi 1–1,5 cm velké. Kališní lístky jsou zelené, vejčité. Korunní lístky se překrývají a na bázi jsou srostlé. V květu je deset tyčinek dvou velikostí a svrchní semeník s pěti čnělkami. Plodem je tobolka, která se při dozrávání otvírá a semena vystřeluje do okolí.

Doba květu
Období květu nastává zpravidla od dubna do června, v chladnějších a vlhčích lokalitách může šťavel vykvétat i později.

Léčivé účinky
Šťavel kyselý obsahuje organické kyseliny, především kyselinu šťavelovou, která je odpovědná za jeho výrazně kyselou chuť. V minulosti byl využíván jako prostředek podporující trávení, k osvěžení při horečkách a jako mírně močopudná droga. Dnes se pro léčebné účely užívá výjimečně, zejména kvůli obsahu šťavelanů, které mohou při nadměrném příjmu zatěžovat ledviny a podporovat vznik močových kamenů.

Zákonná ochrana
Šťavel kyselý není v České republice zvláště chráněným druhem podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Rovněž není zařazen v přílohách mezinárodních úmluv (CITES) ani na Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky jako ohrožený. Jedná se o poměrně hojný a běžný druh.

Rozšíření
Šťavel kyselý je široce rozšířený v mírném pásu Evropy a zasahuje i do západní a severní Asie. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti, kde vystupuje nad horní hranici lesa.

Rozšíření v ČR
Na území České republiky je druh běžný a rozšířený téměř plošně, hojně se vyskytuje zejména v podhorských a horských oblastech, v bučinách, jedlobučinách a smrkových lesích.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji je šťavel kyselý poměrně hojný, byl recentně potvrzen například v oblasti Slavkovského lesa (okolí Pramenů a Kladské), v Doupovských horách, v Krušných horách (lokality Boží Dar, Blatenský vrch, Jelení) a v údolních nivách Ohře a Rolavy, kde osidluje stinné lesní porosty s vlhkou půdou.

Biotop
Typickým biotopem jsou stinné listnaté lesy s bohatým humusem, především bučiny a jedlobučiny, vlhké smrčiny, prameniště a zastíněné suťové svahy. Často se vyskytuje v podrostu spolu s kapraďorosty, mechovým patrem a dalšími hygrofilními bylinami, například skyřenicí, žebrovicí a pstročkem.

Záměny
V terénu může být zaměněn za jiné drobné lesní byliny s trojčetnými listy. Záměna je možná zejména se šťavelem růžkatým (Oxalis corniculata), který však má drobnější květy žluté barvy a plazivé, často červeně zbarvené lodyhy. Dalším podobným druhem může být šťavel trojhranný (Oxalis triangularis), který však u nás zplaňuje jen vzácně a má charakteristicky trojúhelníkovité listy tmavě fialové barvy.

Zajímavosti o druhu
Šťavel kyselý patří k rostlinám s výraznou hyponastií – v noci nebo při prudkém světle sklápí listy směrem dolů. Tento pohyb zajišťují specializované buňky v bázi řapíku, tzv. pulviny. Rostlina je také známá svou osvěžující kyselou chutí, kterou oceňovali již středověcí sběrači bylin. V minulosti byl šťavel kyselý používán jako náhrada šťovíku při přípravě polévek nebo k okyselení pokrmů. Jeho obsah kyseliny šťavelové vedl i k lidovému označení "lesní šťovík". Z botaniky je zajímavý i mechanismus vystřelování semen, kdy se při dozrání tobolky stěny prudce rozevírají a vymršťují semena do okolí, čímž rostlina efektivně kolonizuje vhodná stanoviště.