lžičník dánský - Cochlearia danica

Čeleď
Lžičník dánský náleží do čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která je typická přítomností čtyřčetných květů a plodů šešulí či šešulek. Rod Cochlearia je charakteristický především výskytem na slaných stanovištích a v pobřežních oblastech.

Popis

Habitat
Původně se lžičník dánský vyskytoval na mořských pobřežích západní a severní Evropy, zejména v pásmech přílivu, na slaných mokřinách a štěrkovitých březích. V kontinentálním prostředí Evropy se rozšířil sekundárně, zejména podél cest a silnic, kde využívá zasolených stanovišť v důsledku zimního posypu.

Vzrůst
Jedná se o nízkou jednoletou až krátce vytrvalou bylinu dorůstající zpravidla 5–20 cm. Vytváří přízemní růžici listů, z níž vyrůstají přímé až poléhavé, větvené lodyhy.

Listy
Listy jsou dužnaté, na bázi dlouze řapíkaté, čepele přízemních listů jsou široce okrouhlé až ledvinovité, mělce vykrojené, na okrajích drobně zubaté. Lodyžní listy jsou střídavé, menší, čepel je celokrajná až mělce zubatá, objímá lodyhu. Povrch listů je šťavnatý a lesklý, což je adaptace na zasolené prostředí.

Květy a jiné znaky
Květy jsou bílé, pravidelné, čtyřčetné, přibližně 4–6 mm v průměru. Korunní lístky jsou vejčité, nehtovité, dvakrát delší než kalich. Květenství je hroznovité, prodlužuje se při dozrávání plodů. Plodem je kulovitá, drobná šešulka (asi 3–4 mm) s malými černými semeny. Rostlina vyniká výrazně masitým vzhledem a šťavnatostí, typickou pro halofyty.

Doba květu
Obvykle kvete od března do května, v příznivých podmínkách někdy až do začátku června.

Léčivé účinky
Lžičník dánský obsahuje vysoké množství vitamínu C, díky čemuž byl v minulosti ceněn jako prostředek proti kurdějím, zejména u námořníků. Čerstvé listy se užívaly jako salát nebo přídavek do pokrmů pro posílení imunity a doplnění minerálů. Obsahuje též glukosinoláty, které mají mírný antimikrobiální účinek. V současné době se v lidovém léčitelství téměř nepoužívá.

Zákonná ochrana
Lžičník dánský není v České republice chráněn zákonem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., není veden v CITES ani není zařazen na Červený seznam ohrožených druhů ČR. V evropském měřítku je považován za druh málo dotčený, zejména díky své schopnosti osidlovat sekundární zasolené biotopy.

Rozšíření
Původní areál zahrnuje atlantická a severomořská pobřeží od Pyrenejského poloostrova přes Britské ostrovy, Skandinávii až po Baltské moře. V kontinentální Evropě se v posledních desetiletích šíří podél hlavních silnic a dálnic, zejména tam, kde se v zimě aplikuje posypová sůl.

Rozšíření v ČR
V Česku se druh od druhé poloviny 20. století šíří sekundárně podél dálnic a silnic první třídy. Častý je například podél dálnic D1, D5, D8 a dalších významných tahů. V přírodních biotopech se prakticky nevyskytuje.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku je lžičník dánský poměrně vzácný, ale opakovaně byl zaznamenán na dosoleovaných krajnicích hlavních tahů (např. silnice I/6 v úseku mezi Karlovými Vary a Ostrovem, dále u Sokolova a Chebu). Výskyt je nespojitý a závisí na míře zasolování komunikací.

Biotop
Preferuje stanoviště s vysokým obsahem soli, což může být přirozený mořský břeh nebo sekundárně zasolené okraje silnic. V podmínkách střední Evropy jde typicky o štěrkové a prašné okraje komunikací, parkoviště a výsypky. Místa bývají bez souvislé vegetace.

Záměny
Možnost záměny existuje zejména s jinými druhy lžičníků:

Lžičník větší (Cochlearia officinalis):
Má větší listy i květy, roste spíše v přirozených mokřadních a prameništních biotopech, u nás zřídka v horách. Čepele přízemních listů jsou okrouhlejší, více ledvinovité.

Lžičník písečný (Cochlearia anglica):
Je robustnější, s většími šešulkami (5–7 mm). V ČR se přirozeně nevyskytuje.

Rozlišovací znaky lžičníku dánského:
Nízký, kompaktní vzrůst, drobnější květy i šešulky, šťavnaté listy okrouhle ledvinovité, stanoviště na dosoleovaných okrajích cest.

Zajímavosti o druhu
Lžičník dánský je učebnicovým příkladem tzv. antropogenní expanze na nová stanoviště, která vznikla v důsledku používání solí na zimní údržbu. Rostlina je extrémně tolerantní k vysoké koncentraci NaCl, kterou jinak většina suchozemských rostlin nesnáší. V minulosti byla významnou součástí jídelníčku námořníků, kteří ji pěstovali přímo v lodních bednách s hlínou jako prevenci proti kurdějím. Z hlediska ekologické sukcese patří mezi pionýrské druhy zasolených stanovišť a může být indikátorem dlouhodobého zasolování okolí komunikací.