violka lesní - Viola reichenbachiana
Čeleď
Violkovité (Violaceae)
Popis
Habitat
Violka lesní je typickým druhem stinných a polostinných listnatých nebo smíšených lesů, zejména dubohabřin, bučin a sušších jedlových lesů. Často roste na humózních, dobře provzdušněných půdách s vyšším obsahem vápníku. Vyhýbá se přemokřeným stanovištím a rašeliništím.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou, drobnější bylinu s tenkým, plazivým oddenkem a přímou kvetoucí lodyhou dorůstající výšky obvykle 5–15 cm. Po odkvětu se vegetativní lodyhy prodlužují a rostlina vytváří přízemní listovou růžici.
Listy
Listy jsou srdčitě vejčité až okrouhle srdčité, na bázi hluboce vykrojené, po okrajích jemně pilovité. Čepele jsou lysé nebo řídce chlupaté, s dlouhým řapíkem. Listy vyrůstají v přízemní růžici i na kvetoucí lodyze.
Květy a jiné znaky
Květy jsou jednotlivé, vyrůstající na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Mají charakteristicky fialovou barvu s odstínem přecházejícím až do modrofialové. Pysk je světlejší, někdy téměř bělavý, s tmavými žilkami, které navádějí opylovače k ostruze. Ostruha je nápadně dlouhá (6–9 mm), štíhlá, špičatá a světle fialová. Kališní lístky jsou špičaté, se spodním přívěskem. Vůně květů není výrazná.
Doba květu
Květy se objevují od března do května, přičemž maximální intenzita kvetení nastává v dubnu.
Léčivé účinky
Violka lesní nemá významné využití v moderní medicíně, na rozdíl od některých jiných druhů rodu Viola (např. violka vonná). Obsahuje však podobné látky – saponiny, slizy a mírně účinné salicyláty. V lidovém léčitelství se někdy uvádí jako podpůrný prostředek při nachlazení a kašli, ale využívá se spíše okrajově.
Zákonná ochrana
Violka lesní není v České republice zvláště chráněna podle zákona č. 114/1992 Sb., ani není uvedena na seznamu CITES či v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. Patří mezi druhy obecně rozšířené a relativně stabilní.
Rozšíření
Globální rozšíření
Je široce rozšířená v Evropě, především v mírném pásu. Od západní Evropy přes střední až po Balkán a jižní Skandinávii.
Rozšíření v České republice
V ČR jde o velmi běžný druh nižších a středních poloh, zejména v listnatých lesích a na okrajích lesních cest. Četnější je v pahorkatinách a vrchovinách, méně se vyskytuje ve vyšších horských polohách.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji je violka lesní poměrně častá, zejména v doubravách a bučinách Slavkovského lesa, Doupovských hor, Tepelské vrchoviny a v okolí Karlových Varů (např. lesy nad Březovou, údolí Ohře u Dubiny, okolí Bečova nad Teplou).
Biotop
Preferuje mezofilní listnaté lesy s mírně zásaditým substrátem, zejména dubohabřiny, bučiny, sušší jasanové olšiny. Vzácně se vyskytuje i v křovinách a stinných lemech lesních cest.
Záměny
Violka lesní je často zaměňována s violkou lesní rivinovou (Viola riviniana). Odlišit oba druhy vyžaduje pozornost:
Viola reichenbachiana má delší a tenčí ostruhu, světle fialovou, přímější a špičatější (6–9 mm).
Viola riviniana má kratší a širší ostruhu (asi 4–5 mm), bledší, někdy téměř bílou.
Kališní lístky violky lesní jsou špičatější.
Květy V. reichenbachiana mají často sytější modrofialový odstín, zatímco V. riviniana spíše světlejší fialový tón.
Důležité je též posoudit tvar listů a délku květní stopky.
Záměna s violkou vonnou (Viola odorata) je méně častá – ta kvete dříve, má krátkou tupou ostruhu a výrazně voní.
Zajímavosti o druhu
Violka lesní je ekologicky přizpůsobivá a dobře toleruje polostín i mírně suché podmínky. Tvoří přechodový typ mezi druhy vázanými na bučiny a druhy vázanými na lužní stanoviště. V některých oblastech dochází k přirozenému křížení s violkou Rivinovou, což vede ke vzniku hybridních populací s přechodnými znaky (tzv. Viola × bavarica). Vzhledem k dlouhé době kvetení je důležitým zdrojem pylu pro rané jarní opylovače.