plicník lékařský - Pulmonaria officinalis
Čeleď
Plicník lékařský náleží do čeledi brukvovitých (Boraginaceae), která zahrnuje řadu druhů se štětinatě chlupatými lodyhami a drsnými listy. Dříve byl někdy řazen i do samostatné čeledi plicníkovitých (Pulmonariaceae), ale moderní taxonomie jej zahrnuje do širší čeledi brutnákovitých.
Popis
Habitat
Roste převážně v listnatých a smíšených lesích, zejména v luzích, suťových a květnatých hájích. Upřednostňuje humózní, mírně vlhké a na živiny bohaté půdy. Často se vyskytuje ve stinných a polostinných stanovištích.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou, jarní bylinu s krátkým, větveným oddenkem a přízemní růžicí listů. Lodyha je přímá, hrubě chlupatá, dorůstající výšky obvykle 15–30 cm.
Listy
Listy jsou nápadně skvrnité – na tmavě zeleném povrchu se objevují světlé až bělavé skvrny. Bazální listy jsou dlouze řapíkaté, vejčitě kopinaté, zakončené špičkou. Lodyžní listy jsou střídavé, objímavé, menší. Povrch listů je drsně štětinatý.
Květy
Květy vyrůstají v řídkých vijanovitých květenstvích na konci lodyh. Kalich je zvonkovitý, hustě chlupatý, zakončený špičatými cípy. Koruna je trubkovitá s pěti cípy, barva květů je proměnlivá – mladé květy jsou růžové, během kvetení se mění na modrofialové až fialové. Tato změna je způsobena změnou pH buněčné šťávy.
Opylování zajišťují především včely a čmeláci.
Doba květu
Obvykle kvete od března do května, tedy v časném jarním období. Ve vyšších polohách se kvetení může mírně posouvat do pozdního jara.
Léčivé účinky
Plicník lékařský je tradičně ceněnou léčivkou. Obsahuje slizové látky, saponiny, třísloviny, kyselinu křemičitou, flavonoidy a minerální soli. Používanou částí je nať.
Hlavní účinky:
usnadnění vykašlávání při zánětech horních cest dýchacích
mírné protizánětlivé a stahující účinky
podpora regenerace sliznic dýchacích cest a dutiny ústní
Bylina se používá ve formě nálevů, sirupů nebo extraktů.
Zákonná ochrana
Plicník lékařský není v České republice zvláště chráněným druhem podle zákona č. 114/1992 Sb. ani není zařazen v přílohách CITES. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR není veden jako ohrožený druh. Přesto se doporučuje šetrné využívání vzhledem k lokálním úbytkům stanovišť.
Rozšíření
Areál rozšíření zahrnuje téměř celou střední, jižní a východní Evropu, zasahuje i do západní Asie. V severní Evropě se vyskytuje vzácněji. V některých oblastech roste přirozeně, jinde byl pěstován a zplaněl.
Rozšíření v ČR
Na území Česka je hojný především v nižších a středních polohách, především v pahorkatinách a podhůřích s úživnými listnatými lesy. V horských polohách je vzácnější. Běžný je například v Polabí, na jižní Moravě, v Drahanské vrchovině či v Českém krasu.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku roste hojně, často zplaňuje ze zahradních druhů.
Biotop
Typickým biotopem jsou listnaté opadavé lesy s převahou habru, dubu, jasanu či javoru, suťové lesy, bohaté bučiny a přilehlé křoviny. Preferuje půdy mírně zásadité až neutrální, humózní, vlhčí. Vyhýbá se silně kyselým substrátům.
Záměny
Plicník lékařský je zaměnitelný s dalšími druhy plicníků, zejména s plicníkem měkkým (Pulmonaria mollis) a plicníkem úzkolistým (Pulmonaria angustifolia).
Rozlišovací znaky:
Plicník lékařský má listy výrazně bíle skvrnité, široce vejčité, na okraji jemně zubaté.
Plicník měkký má listy širší, méně kontrastně skvrnité, často s hustším ochlupením připomínajícím plsť.
Plicník úzkolistý má listy užší, podlouhle kopinaté, skvrny bývají nevýrazné nebo chybí, květy mají spíše modrý odstín.
Zajímavosti o druhu
Jméno "plicník" vychází z doctriny signaturarum – podle skvrn na listech připomínajících plíce se usuzovalo na léčivý účinek při plicních onemocněních.
Mladé listy jsou jedlé a obsahují vitamín C – v minulosti se používaly do jarních salátů.
Změna barvy korunních lístků od růžové k modré je způsobena změnou pH – při dozrávání květu dochází ke zvýšení zásaditosti buněčné šťávy.
Bývá pěstován i jako okrasná půdopokryvná rostlina ve stinných zahradách.