ladoňka sibiřská - Scilla siberica
Čeleď
Ladoňka sibiřská náleží do čeledi chřestovitých (Asparagaceae), někdy bývá uváděna v užším vymezení do podčeledi hyacintových (Hyacinthoideae). Starší klasifikace ji zařazovala do samostatné čeledi Hyacinthaceae.
Popis
Habitat
Ladoňka sibiřská je drobná cibulovina pocházející z oblasti jižního Ruska, Kavkazu a Malé Asie, kde roste přirozeně v lužních lesích, na mezích a světlých křovinách. V Evropě je hojně pěstována a mnohde zplaňuje. Vyhledává vlhčí, živinami bohaté, spíše hlinité půdy s dostatečným jarním osluněním, než se rozvinou listy okolních dřevin.
Vzrůst
Jedná se o nízkou, časně jarní rostlinu dorůstající výšky 10–20 cm. Podzemní část tvoří vejčitá cibule o průměru přibližně 1–1,5 cm, obalená šupinami. Nadzemní část po odkvětu brzy zasychá.
Listy
Listy jsou zpravidla dva, méně často tři, přízemní, čárkovitě kopinaté, vzpřímené až obloukovitě rozestálé, s hladkým okrajem a výraznou žilnatinou. Délka listů dosahuje 10–15 cm, šířka obvykle kolem 1–2 cm.
Květy a jiné znaky
Květenství je chudokvětý okolíkovitý hrozen se 1–3 (vzácně více) květy na dlouhých stopkách. Okvětí je nálevkovité, složené z šesti volných okvětních lístků jasně modré až modrofialové barvy, vzácně bělavé. Prašníky jsou tmavě modré a po dozrání pylu vynikají kontrastním odstínem. Plodem je kulovitá tobolka obsahující drobná, kulovitá semena s masíčkem (elaiosomem), která roznášejí mravenci (myrmekochorie).
Doba květu
V podmínkách střední Evropy kvete od března do dubna, v nižších polohách často již od konce února. Květy se v průběhu dne otevírají za slunečného počasí a zavírají za deště a v noci.
Léčivé účinky
Ladoňka sibiřská není běžně využívána v lidovém ani oficiálním léčitelství. Obsahuje alkaloidy, které jsou v čerstvém stavu slabě toxické. Ojediněle bývala v minulosti studována pro obsah sloučenin s potenciálním účinkem na srdeční činnost, ale terapeutické využití nebylo nikdy zavedeno.
Zákonná ochrana
Ladoňka sibiřská není v České republice zvláště chráněným druhem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., ani nefiguruje v přílohách CITES. Není zařazena na Červený seznam cévnatých rostlin ČR. Přesto je v některých regionech lokálně ohrožena úbytkem vhodných biotopů a sběrem okrasných cibulek.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Původní areál zahrnuje stepní a lesostepní oblasti jižní části evropského Ruska, Kavkaz a sever Íránu. V západní a střední Evropě je adventivní, často zplaňuje z pěstování.
Rozšíření v ČR
Na území České republiky jde převážně o druh pěstovaný v parcích, zahradách a hřbitovech, odkud uniká a může vytvářet přechodně zplanělé populace. Lokálně je zplaňování trvalejší zejména v lužních lesích v podhůří a nížinách (např. Polabí, okolí Prahy, jižní Morava).
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji se ladoňka sibiřská objevuje především ve městech (Karlovy Vary, Cheb, Sokolov), kde je hojně vysazována, a ojediněle zplaňuje v okolí starých parků a příměstských lužních stanovišť. Stabilnější populace se v posledním desetiletí uvádějí např. z okolí zámeckého parku v Ostrově a v břehových porostech Ohře v Karlových Varech-Tašovicích.
Biotop
Preferuje vlhčí humózní stanoviště s dobrou zásobou dusíku – lužní lesy, vlhké okraje cest, břehy vodních toků, mezofilní křoviny a sekundární stanoviště v blízkosti sídel. Často roste v porostech s dymnivkou dutou, orsejem jarním a křivatcem žlutým.
Záměny
K nejčastějším záměnám dochází s podobně modře kvetoucími cibulovinami:
Ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia): má obvykle vícekvěté květenství s menšími květy a prašníky bledší, většinou bělavé až světle modré. Navíc má dva listy vzpřímenější, na průřezu více žlábkovité.
Hyacint východní (Hyacinthus orientalis): květy jsou výrazně vonné, hustě sestavené do hroznu, celá rostlina je mohutnější.
Modřenec hroznatý (Muscari neglectum): má hustý hrozen drobných baňkovitých květů s bílým okrajem okvětí, listy bývají více než tři, úzce žlábkovité.
Rozlišovacím znakem ladoňky sibiřské je jasně modrá barva okvětních lístků a tmavě modré prašníky, často jen dva–tři květy na dlouhých stopkách, a vejčitá cibule s hnědavými šupinami.
Zajímavosti o druhu
Ladoňka sibiřská byla v Evropě pěstována již od konce 18. století jako oblíbená okrasná rostlina pro časné jarní kvetení. Šlechtěním vznikly zahradní formy s bílými květy (forma alba) a plnokvěté kultivary. V přírodě hraje významnou roli v jarním potravním řetězci opylovačů – její nektar a pyl využívají zejména včely a samotářské včely rodu Andrena.
Vzhledem k rychlému vegetativnímu rozmnožování cibulkami a šíření semeny je považována za potenciálně invazní druh na některých stanovištích, především v lužních lesích a parcích, kde může zdomácnět a vytlačovat drobnou jarní květenu.