sleziník červený - Asplenium trichomanes
Sleziníkovité (Aspleniaceae)
Rod Asplenium patří mezi rozšířené kapradiny, které jsou charakteristické celistvými nebo zpeřenými listy a typickým uspořádáním výtrusnic ve formě podlouhlých výtrusnicových kupků (sorů) na spodní straně lístků.
Popis
Habitat
Sleziník červený je vázán na skalní stanoviště s příměsí vápníku – v přírodě obývá štěrbiny vápencových a silikátových skal, suťové partie i zídky a kamenné konstrukce s dostatkem vláhy. V nižších a středních polohách se vyskytuje zejména na exponovaných místech s mikroklimatem bránícím výraznému přehřátí a vysychání.
Vzrůst
Rostlina je drobnější vytrvalá kapradina tvořící husté trsy. Oddenek je krátký, šikmý, krytý černohnědými plevinami. Celková výška trsu obvykle dosahuje 5–20 cm.
Listy
Listy jsou kožovité, na lodyžce přetrvávající i přes zimu. Řapík i vřeteno listu jsou charakteristicky tmavě purpurově hnědé až černé, lesklé, čímž je druh velmi dobře poznatelný. Čepele jsou jednoduše zpeřené, složené z 15–30 párů krátkých vejčitých lístků. Lístky jsou celokrajné, zelené, dlouhé přibližně 5–10 mm, na bázi s výraznou kloubovitou rýhou napojené na tmavé vřeteno. Na spodní straně lístků jsou úzké, protáhlé sori kryté blanitým ostěrou (indusiem).
Květ
Kapradiny květ netvoří – rozmnožují se prostřednictvím výtrusů vznikajících ve výtrusnicích.
Jiné znaky
Dospělé rostliny mají typicky převislé nebo obloukovitě vystoupavé listy. Lesklý černý řapík a vřeteno listu je nejvýznamnějším diagnostickým znakem.
Doba výtrusnosti
Výtrusy dozrávají nejčastěji od července do září.
Léčivé účinky
V lidovém léčitelství se sleziník červený v minulosti používal pro mírně močopudný účinek a jako prostředek usnadňující vykašlávání při chronických zánětech dýchacích cest. Dnes není léčebné použití běžné a v moderní fytoterapii prakticky nefiguruje.
Zákonná ochrana
V České republice není sleziník červený chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh.
Není uveden ani v přílohách CITES, ani na červeném seznamu IUCN. Na národní úrovni však může být lokálně ohrožený v oblastech, kde dochází k narušování skalních stanovišť a degradaci biotopů.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Jedná se o druh s rozsáhlým areálem – vyskytuje se v mírném pásu Evropy, zasahuje do severní Afriky, Malé Asie a horských oblastí jižní Asie. V Evropě je hojnější v pásmu pahorkatin a podhůří.
Rozšíření v ČR
V České republice je poměrně častý od nížin po horské oblasti. Vyhledává především vápencové, opukové a břidlicové skály, ale roste i na starých zdech a kamenných zídkách. V karpatské a české části republiky je rozšířen široce, lokálně však může být vzácnější.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku byl v poslední dekádě opakovaně potvrzen zejména v oblasti Slavkovského lesa (kolem Svatošských skal), dále v údolí Ohře v okolí Lokte a v západní části Doupovských hor na sutích a skalních výchozech. Ověřené nálezy pocházejí i z kamenných zdí v Karlových Varech a Kynšperku nad Ohří.
Biotop
Primární stanoviště představují skalní štěrbiny a stěny s vyšším podílem vápence a vlhkým mikroklimatem. Druhotně kolonizuje zídky, opěrné kamenné konstrukce, skály u mostů či ruin. Preferuje stinná nebo polostinná stanoviště, chráněná před extrémním vysycháním.
Záměny
V rámci rodu Asplenium může být sleziník červený zaměňován zejména s těmito příbuznými druhy:
Sleziník routička (Asplenium ruta-muraria)
Má dvakrát zpeřené listy, které jsou jemnější a více členěné, připomínající drobné listy routy. Vřeteno a řapík nejsou nápadně tmavé, ale spíše světle zelené až světle hnědé. Čepele jsou trojúhelníkovité.
Sleziník netíkovitý (Asplenium adiantum-nigrum)
Tento druh tvoří trojúhelníkovité listy dvakrát zpeřené, lístky jsou ostřeji zakončené a mají pilovitý okraj. Vřeteno listu je sice také tmavé, ale celkově je čepel širší a řapík méně lesklý než u sleziníku červeného.
Sleziník zelený (Asplenium viride)
Velmi podobný sleziníku červenému tvarem listů, ale odlišuje se světle zeleným vřetenem a řapíkem, které nejsou černé ani purpurové. Čepele jsou sytě zelené a kloubovitě přisedlé podobně jako u sleziníku červeného – právě barva vřetene je nejspolehlivějším rozlišovacím znakem.
Sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium)
Druh vázaný především na hadcové podklady. Čepele listů jsou také jednoduše zpeřené, jednotlivé lístky jsou však širší, na bázi klínovitě zúžené (odtud název cuneifolium), s nápadně zubatým okrajem. Vřeteno je tmavé, ale méně lesklé než u sleziníku červeného.
Hlavní rozlišovací znaky sleziníku červeného jsou tedy:
jednoduše zpeřený list,
krátké vejčité lístky celokrajné,
lesklý černý až purpurový řapík a vřeteno,
kloubovitě přisedlé lístky na vřeteni.
Právě kombinace tmavého vřetene s celokrajnými lístky bez výrazného zoubkování odlišuje sleziník červený od většiny příbuzných druhů.
Zajímavosti o druhu
Sleziník červený patří mezi kapradiny s vysokou tolerancí k vysychání – v období sucha listy sice dočasně vadnou, ale po navlhčení se opět rozvinou. V minulosti býval symbolem stálosti a vytrvalosti. Rostlina je také indikátorem zachovalých skalních biotopů s omezeným antropogenním rušením. Díky své odolnosti k růstu na zdech bývá někdy vysazován jako okrasná kapradina na historických stavbách.