prvosenka vyšší - Primula elatior
Čeleď
Prvosenka vyšší náleží do čeledi Primulaceae – prvosenkovité. Tato čeleď zahrnuje především byliny s přízemní růžicí listů a výraznými květy, často v přeslenech nebo okolících, typické pro jarní aspekt vegetace mírného pásma Evropy.
Popis
Habitat
Primula elatior roste převážně ve světlých, mezofilních listnatých lesích, lužních lesích, lesních lemech, vlhčích křovinách, v podhorských nivách a na vlhkých loukách. Vyhledává humózní, mírně zásadité až neutrální půdy, zpravidla čerstvě vlhké a dobře zásobené živinami. Často se objevuje v místech s dlouhodobým vlhkostním režimem a stabilní mikroklimatem.
Vzrůst
Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem a přízemní listovou růžicí. Výška kvetoucí lodyhy dosahuje nejčastěji 10–30 cm. Celá rostlina je jemně chlupatá až olysalá.
Listy
Listy jsou v přízemní růžici, podlouhle vejčité až eliptické, s patrnou síťovitou žilnatinou a zřetelně vroubkovaným okrajem. Čepele bývají matné, na rubu světlejší, někdy řídce chlupaté. Zúžené v křídlatý řapík. Délka listů se pohybuje okolo 5–15 cm.
Květy a jiné znaky
Květenství tvoří řídký okolík s 5–20 květy na dlouhých stopkách. Květy jsou sytě žluté, zpravidla světlejší než u podobné prvosenky jarní, průměr koruny je 15–25 mm. Kališní trubka je úzce válcovitá, delší než u P. veris, na jejím povrchu často jemné papily. Korunní trubka je dlouhá, ústí korunní trubky není tak výrazně zvonkovité. V ústí koruny je patrné nazelenalé až bělavé skvrnění. Prašníky přisedají na horní část korunní trubky. Celkový habitus rostliny je subtilnější než u prvosenky jarní.
Typickým znakem je přímá, tenká lodyha, převyšující listovou růžici.
Doba květu
Květy se objevují od března do konce května, podle nadmořské výšky a lokální mikroklimatické situace. Na nejnižších stanovištích začíná kvést již koncem března, ve vyšších polohách až během dubna.
Léčivé účinky
Primula elatior obsahuje zejména saponiny, flavonoidy a malé množství silic. Je využívána zejména jako expektorans – podporuje odkašlávání, podobně jako blízce příbuzná prvosenka jarní. Používaly se zejména sušené květy (Flos primulae), méně často kořen. V lidovém léčitelství byla doporučována při chronickém kašli, bronchitidě a jako mírné sedativum. V současnosti je její využívání omezené a častěji se sbírá prvosenka jarní, která má vyšší obsah účinných látek.
Zákonná ochrana
V České republice není primula elatior zvlášť chráněna zákonem č. 114/1992 Sb., ani zařazena v příloze CITES. Není vedena jako ohrožený druh na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (Hodnocena jako méně dotčená – LC). Přesto je v některých lokalitách citlivá na zásahy do biotopu (např. zalesňování lučních stanovišť, meliorace a přehnojování).
Rozšíření
Primula elatior je rozšířena v celé Evropě s výjimkou jihozápadní části Pyrenejského poloostrova a jižní Itálie. Je vázána na zónu listnatých lesů a přilehlých vlhkých stanovišť od nížin po podhůří. Na sever zasahuje až po jih Skandinávie.
Rozšíření v ČR
V České republice je dosti hojná především v pahorkatinách a podhorských oblastech, zejména v povodí velkých řek (Labe, Morava, Dyje), kde roste v luzích a vlhkých lesích. V nižších polohách je často vázána na zbytkové porosty přírodě blízkých lužních lesů a vlhkých luk.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje je rozšíření lokální. Ověřené nálezy za poslední dekádu pocházejí například z nivy Ohře mezi Karlovými Vary a Loktem, z vlhkých luk v okolí Dolního Rychnova u Sokolova a z listnatých lemu u Kynšperka nad Ohří. Další populace byly zaznamenány na vlhkých úpatích Doupovských hor, zejména v okolí Stráže nad Ohří. Ve vyšších partiích Slavkovského lesa je vzácnější.
Biotop
Preferuje polostinné až světlé porosty, vlhčí, humózní půdy s dobrou zásobou minerálních živin. Typickými biotopy jsou okraje lužních lesů, podmáčené listnaté háje, vlhké lesní lemy, vlhké nivní louky a prameniště s mozaikou bylinného podrostu.
Záměny a rozlišovací znaky
Nejčastější záměny nastávají s příbuznou prvosenkou jarní (Primula veris).
Rozlišovací znaky:
Primula elatior má korunní trubku delší, ústí koruny je širší a téměř ploché (nálevkovité), květy bledší, bez oranžových skvrn v hrdle, okraj korunního lístku téměř rovný.
Primula veris má korunní trubku kratší, ústí zřetelně zvonkovité, květy sytě žluté s oranžovým skvrněním v hrdle, korunní lístky na okraji zubaté.
Květenství prvosenky vyšší je řídké a stopky květů jsou nápadně delší, často převislé na jedné straně.
Kalich u P. elatior je válcovitý, u P. veris více nafouklý.
Při sběru a ochraně je správné určení druhu zásadní.
Zajímavosti o druhu
Prvosenka vyšší je jedním z indikátorů přirozených vlhkých lesních stanovišť s dlouhodobě stabilním vodním režimem a nízkým stupněm eutrofizace. V některých oblastech Evropy je ceněna jako okrasná rostlina do přírodních zahrad a stinných záhonů. V lidovém léčitelství byla považována za "bylinu jara", symbol obnovy a vitality. Je také významným zdrojem nektaru pro časné jarní opylovače, především čmeláky a včely.