narcis žlutý - Narcissus pseudonarcissus
Čeleď
Amaryllidaceae – amarylkovité
Popis
Habitat
Narcis žlutý je typickým představitelem subatlantické květeny, v přirozeném prostředí roste v lučních a světlých lesních porostech, na vlhkých pastvinách, v okolí pramenišť a v křovinách, často v místech s mírně kyselým až neutrálním substrátem. Upřednostňuje humózní, živinami středně bohaté půdy s dostatkem vláhy v období vegetace.
Vzrůst
Vytrvalá cibulovina dosahující výšky 20–40 cm. Cibule je vejcovitá, asi 4–5 cm dlouhá, s hnědavými papírovitými obaly. Z cibule vyrůstají přízemní listy a jedna až dvě kvetoucí lodyhy.
Listy
Listy jsou čárkovitě podlouhlé až čárkovité, žlábkovité, přízemní, sivozelené až modrozelené, obvykle 2–6 v trsu, dlouhé 20–35 cm a široké kolem 1–2 cm. Povrch je voskovitý, listy na konci špičaté, celokrajné.
Květy a jiné znaky
Typický je nápadný terminální květ vyrůstající na duté, nevětvené stvolu. Okvětí je dvouřadé – vnější okvětí se skládá ze šesti volných okvětních lístků (též nazývaných cípů), které jsou světle až sytě žluté. Vnitřní část tvoří výrazná nálevkovitá korunní trubka (tzv. korunka, paracorolla), která je tmavěji žlutá, s mírně zvlněným lemem. Korunka je v poměru k okvětním lístkům relativně dlouhá, přesahuje je asi o třetinu až polovinu délky. Průměr květu činí 4–6 cm. Květy jsou mírně vonné. Tyčinek je šest, pestík jediný.
Doba květu
V přírodních populacích v západní Evropě kvete od března do začátku května. V ČR se pěstované nebo zplanělé populace obvykle rozkvétají od konce března, v chladnějších polohách v dubnu.
Léčivé účinky
Narcissus pseudonarcissus obsahuje řadu alkaloidů, z nichž nejvýznamnější jsou lykorin a galantamin. Lykorin má emetické a toxické účinky, galantamin je využíván v medicíně (například při léčbě Alzheimerovy choroby), avšak koncentrace v cibulích divoce rostoucích narcisů jsou pro léčebné použití nevhodné. V lidovém léčitelství byly drcené cibule v minulosti využívány zevně na hnisavé rány, avšak vzhledem k toxicitě se toto použití nedoporučuje. Celá rostlina je jedovatá.
Zákonná ochrana
Narcis žlutý je v řadě západoevropských států chráněn jako původní druh s omezeným areálem. V České republice není autochtonní, ale místy zplaněl, tudíž není chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Není zahrnut v přílohách CITES ani v českém červeném seznamu cévnatých rostlin.
Rozšíření
Původní areál sahá od Iberského poloostrova přes Francii, Velkou Británii, Belgii a Německo po sever Itálie a západní Balkán. V Anglii a Walesu vytváří rozsáhlé populace v lučních společenstvech a světlých dubových lesích. Jako zahradní rostlina je dlouhodobě pěstován a mnohde zplaňuje.
Rozšíření v ČR
Ve volné přírodě ČR je narcissus žlutý nepůvodní, rozšíření je výhradně sekundární – zplanělé populace se vyskytují hlavně v okolí zahrad, v parcích, v listnatých lesích poblíž lidských sídel. Často se objevuje na hřbitovech a ve starých kulturních krajinných strukturách. Stabilní populace byly pozorovány zejména v nižších a středních polohách Čech a Moravy, ale vždy jde o synantropní výskyt.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku je narcissus žlutý především pěstován v zahradách, s menším počtem úniků do volné krajiny. Ověřené lokality výskytu zplanělých nebo polozplaňujících populací za posledních deset let zahrnují:
okolí Staré Role u Karlových Varů (okraj listnatého lesíka poblíž zahrádkářské kolonie),
Horní Slavkov (zplanělé porosty na kraji města),
Dolní Rychnov (malé skupiny v příkopu u hřbitova).
Všechny tyto populace jsou omezené co do plochy a mají spíše přechodný charakter.
Biotop
Preferuje vlhčí polostinné stanoviště, lesní lemy, křovinaté stráně, luční enklávy v říčních nivách, případně rozptýlený stín parků a zahrad. Při zplaňování je vázán na stanoviště narušená člověkem s dostatkem vlhkosti a živin.
Záměny (rozlišovací znaky mezi podobnými druhy)
Narcissus pseudonarcissus se v přírodě a v kultuře zaměňuje s několika dalšími druhy a hybridy:
Narcissus poeticus (narcis bílý) – má menší květ s bílými cípy okvětí a drobnou červeně lemovanou žlutou korunkou. Celkový habitus je subtilnější.
Narcissus jonquilla (narcis okolíkatý) – kvete menšími vonnými květy po více kusech na stvolu, korunní trubka je krátká. Listy jsou tenčí.
Narcissus × hybridus – zahradní hybridní kultivary mají často širší okvětní cípy, korunku oranžovou až lososovou, květy větší, někdy plnokvěté.
Charakteristickým rozlišovacím znakem Narcissus pseudonarcissus je jednokvětý stvol s velkou žlutou nálevkovitou korunkou delší než okvětní cípy, modrozelené široké listy a mírně voskový povrch listů.
Zajímavosti o druhu
Narcis žlutý je považován za symbol jara v mnoha západoevropských zemích a je národní květinou Walesu. V Anglii se vyskytuje v přírodních populacích, které jsou v současnosti chráněny pro svou biodiverzitní hodnotu. V minulosti byl hojně pěstován v klášterních zahradách a šlechtěn jako okrasná cibulovina. V ČR je jeho pěstování dlouholeté, ale přirozeně se zde nikdy stabilně neusadil mimo kulturní krajinu. Vzhledem k obsahu alkaloidů je třeba manipulovat s cibulemi opatrně – i malé množství může při požití vyvolat zažívací potíže.