plicník tmavý - Pulmonaria obscura

Čeleď:
Boraginaceae – brutnákovité

Popis:

Habitat:
Plicník tmavý je stínomilná bylina rostoucí převážně v listnatých a smíšených lesích s mírně vlhkými, humózními a živinami bohatými půdami. Preferuje místa podél lesních cest, světlé doubravy, dubohabřiny, lipové javořiny a lesní lemy. Vyhýbá se suchým a kyselým půdám.

Květ:
Květy jsou zpočátku červenavé, během vývoje se barva mění na fialovou až nafialově modrou. Kališní lístky jsou krátce žláznatě chlupaté a srostlé v zvonkovitou trubku. Koruna je trychtýřovitá, s ústím pravidelně pěticípým.

Vzrůst:
Vytrvalá bylina s přímou, většinou jednoduchou, 10–30 cm vysokou lodyhou. Lodyha je porostlá štětinatými chlupy smíšenými s měkčími chloupky a žlázkami.

Listy:
Bazální listy jsou řapíkaté, vejčité až eliptické, tupě zakončené, lysé nebo jen řídce štětinatě chlupaté, celistvé, v době květu často svěže zelené bez výrazných bělavých skvrn, což je důležitý rozlišovací znak od plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis). Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé a objímavé, podlouhlé až kopinaté.

Jiné znaky:
Rostlina obsahuje jemné, drsné chlupy, na omak je drsná. Celý porost působí hustším a tmavším dojmem než příbuzné druhy.

Doba květu:
Březen až květen, v závislosti na nadmořské výšce a expozici stanoviště.

Léčivé účinky:
Stejně jako ostatní plicníky obsahuje saponiny, třísloviny, sliz a kyselinu křemičitou. V lidovém léčitelství bývá užíván podobně jako plicník lékařský při katarech horních cest dýchacích, bronchitidě a chrapotu. Oficiálně není běžnou součástí fytoterapie.

Zákonná ochrana:
Plicník tmavý není v ČR zvláště chráněným druhem podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Není zařazen v přílohách CITES ani na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategoriích ohrožení. Přesto je doporučeno chránit jeho stanoviště a neničit populace lokálně omezené.

Rozšíření:

Celkové rozšíření:
Druh je rozšířen ve střední a východní Evropě – od Francie přes Německo, Polsko, Českou republiku až po západní Rusko.

Rozšíření v ČR:
V Česku poměrně hojný v nižších a středních polohách, zejména v pahorkatinách a úvalech středních a východních Čech, jižní Moravy a Podkrušnohoří. Na rozdíl od plicníku lékařského se častěji vyskytuje na humózních, kyselejších půdách.

Rozšíření na Karlovarsku:
Na Karlovarsku je plicník tmavý méně běžný než plicník lékařský. Ověřené nálezy za posledních 10 let pocházejí zejména z okolí Horního Slavkova, Bečova nad Teplou, Valečska a svahových lesů v širším okolí Karlových Varů, především v dubohabřinách a suťových lesích.

Biotop:
Listnaté, případně smíšené lesy, světlé doubravy, suťové lesy, lesní lemy a křoviny. Preferuje mírně vlhké, humózní půdy s neutrální až slabě kyselou reakcí. Výskyt je vázán na mozaikovité polopřirozené lesní porosty a světlé okraje.

Záměny:
Plicník tmavý může být zaměněn zejména s následujícími druhy:

• Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis): nejběžnější zástupce rodu v ČR. Liší se výrazně skvrnitými listy (často bělavé skvrny), více roztroušenými a drsnějšími chlupy a květy, které bývají světlejší a větší.

• Plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia): má užší, čárkovitě podlouhlé listy a jasně modré květy, v ČR vzácnější druh, vyskytující se hlavně na jižní Moravě.

• Plicník měkký (Pulmonaria mollis): listy jsou měkce chlupaté a na rubu bělavě plstnaté.

Rozlišovací znaky:
Plicník tmavý má listy zpravidla celistvě zelené (bez kontrastních světlých skvrn), květy menší a tmavší, lodyhu hustěji krátce žláznatě chlupatou.

Zajímavosti o druhu:
Plicník tmavý je významný jarní nektarodárný druh, jeho květy vyhledávají včely a čmeláci. V lidovém podání dostaly plicníky jméno podle listů připomínajících strukturu plic, což vedlo k jejich užívání při plicních chorobách (doctrine of signatures – nauka o signaturách). V minulosti se sbíral jako jarní zelenina (mladé listy) pro přípravu polévek a salátů. V botanice je považován za indikátor zachovalých lesních porostů s přirozeným druhovým složením.