osívka jarní - Erophila verna
Čeleď
Osívka jarní náleží do čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která zahrnuje zejména druhy s křížovitým typem květu a vysokou ekologickou plasticitou.
Popis
Habitat
Osívka jarní je typický jarní efemér na suchých, výhřevných stanovištích s nezapojeným vegetačním krytem. Vyskytuje se především na polních úhorech, ruderálních plochách, suchých trávnících, náspech, okrajích cest, písčinách a ve světlých lesních lemech. Upřednostňuje minerálně bohaté, často mírně zásadité, písčité nebo kamenité půdy s nízkým obsahem humusu.
Vzrůst
Jednoletá bylina drobného vzrůstu, dosahující výšky 2–12 cm. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, jemně chlupatá až skoro lysá. V období plné vegetace rostlina působí nenápadně, často přehlížená díky své drobnosti a časnému vývoji.
Listy
Listy vytvářejí přízemní růžici. Čepele jsou obkopinaté až úzce obvejčité, na okraji jemně zubaté nebo celokrajné, obvykle řídce chlupaté. Lodyžní listy, pokud se vůbec vyvinou, jsou malé a střídavé.
Květy a jiné znaky
Květenství tvoří chudý hrozen složený z několika (3–12) drobných květů. Kališní lístky jsou zelené, vejčité, dlouhé přibližně 1–1,5 mm. Korunní lístky jsou bílé, hluboce dvoulaločné, obvykle dvakrát delší než kalich. Charakteristickým znakem jsou velmi malé květy, které v suchých podmínkách zůstávají částečně uzavřené (částečně kleistogamní). Plodem je šešulka, široce eliptická až téměř okrouhlá, zploštělá, přisedlá, na vrcholu mírně vykrojená, s jemnou žilnatinou.
Doba květu
Kvetení probíhá brzy zjara – nejčastěji od března do dubna, za příznivých klimatických podmínek i koncem února.
Léčivé účinky
Osívka jarní se v současnosti prakticky nepoužívá v lidovém ani oficiálním léčitelství. Historické prameny ji někdy uváděly jako mírně močopudnou a podpůrnou při jarním očišťování organismu, avšak tyto údaje nejsou podloženy moderními studiemi a její význam zůstal zanedbatelný.
Zákonná ochrana
Osívka jarní není v České republice chráněna podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Rovněž není uvedena v přílohách úmluvy CITES ani v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR jako druh ohrožený. Vzhledem k relativně hojné populaci a nenáročnosti na stanoviště není její ochrana aktuálně vyžadována.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Druh je široce rozšířen v celé Evropě od Středozemí po Skandinávii, zasahuje i do západní Asie a místy do severní Afriky. Preferuje mírné a přechodné klimatické pásmo.
Rozšíření v ČR
Na území České republiky jde o hojný druh nížin a pahorkatin, méně častý ve vyšších polohách. Četně roste v teplejších oblastech středních a severních Čech, jižní Moravy a Polabí.
Rozšíření na Karlovarsku
V Karlovarském kraji je osívka jarní rozšířena roztroušeně, především v nižších teplejších polohách kolem Ohře a na písčitých stanovištích v okolí Sokolova a Chebu.
Biotop
Upřednostňuje krátkostébelné, řídké, často narušované vegetace s vysokým osluněním. Vystupuje zejména na písčitých a kamenitých půdách, často s mírnou eutrofizací nebo antropogenním narušením. Bývá průvodcem vegetace terofytových lemů (řád Thero-Airietalia).
Záměny
Osívka jarní může být zaměněna zejména s drobnými druhy rodu Draba a mladými semenáčky jiných brukvovitých. Od Draba verna (někdy považované za poddruh) se liší zejména tvarem šešulek (u osívky širší a více zploštělé), většími dvoulaločnými korunními lístky a charakteristickou přízemní růžicí listů. Od příbuzných drobných brukvovitých (např. Arabidopsis thaliana v juvenilním stadiu) je možné odlišit především raným kvetením a tvarem plodů.
Zajímavosti o druhu
Osívka jarní je považována za jeden z prvních jarních plevelů, který využívá období před plným zapojením vegetačního krytu. Díky velmi krátkému životnímu cyklu (často jen 4–6 týdnů od vyklíčení po dozrání semen) uniká konkurenci i následným zásahům v zemědělských kulturách. Drobné květy jsou adaptovány k částečné samoopylení, což zajišťuje úspěšné rozmnožování i v nepříznivých podmínkách časného jara. Historicky byla v některých regionech nazývána "bílým jarním chlebíčkem" jako symbol začátku vegetační sezony.