bažanka vytrvalá - Mercurialis perennis
Čeleď
Bažanka vytrvalá náleží do čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae), která je zastoupena rozmanitými druhy bylin, keřů i stromů, často s mléčnicí.
Popis
Habitat
Bažanka vytrvalá je typickým druhem stinných, humózních listnatých a smíšených lesů mírného pásma. Roste především v bučinách, suťových lesích, lužních porostech a v přilehlých křovinách, méně často v jehličnatých lesích. Preferuje vlhčí, živinami bohaté, slabě kyselé až neutrální půdy.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou, často bohatě trsnatou bylinu dorůstající výšky 15–40 cm. Má plazivý, větvený oddenek, který umožňuje vytvářet souvislé porosty.
Listy
Listy jsou vstřícné, řapíkaté, celkově poměrně nápadné. Čepele jsou vejčité až podlouhle vejčité, na okraji jemně pilovité, dlouhé 4–9 cm. Povrch listů je lysý, někdy jen velmi řídce chlupatý. Žilnatina je dobře patrná, zejména na rubu listu.
Květy a jiné znaky
Bažanka je dvoudomá rostlina. Samčí květy jsou uspořádány ve vzpřímených řídkých klasovitých květenstvích vyrůstajících z paždí listů, zatímco samičí květy se nacházejí jednotlivě v úžlabí listů. Květy jsou nenápadné, zelenavé, bez korunních lístků. Samčí květy nesou několik tyčinek, samičí mají dvoudílný semeník s dvěma čnělkami zakončenými rozšířenými bliznami. Plodem je trojpouzdrá tobolka (schizokarp) s hladkými semeny.
Doba květu
Bažanka kvete brzy zjara, obvykle od března do května, tedy v období před plným olistěním stromového patra.
Léčivé účinky
Rostlina obsahuje mj. saponiny, alkaloidy a kyselinu chelidonovou. Dříve byla používána v lidovém léčitelství k přípravě projímavých a močopudných prostředků, případně i zevně při léčbě kožních onemocnění. Vzhledem k obsahu toxických látek (zejména jedovatých alkaloidů) se však její užívání nedoporučuje a v současné fytoterapii nemá význam.
Zákonná ochrana
Bažanka vytrvalá není v České republice chráněna zákonem, není zapsána v CITES ani uvedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako druh ohrožený. Naopak jde o druh běžný a místy až expanzivní.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Bažanka vytrvalá je rozšířena téměř v celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších oblastí Skandinávie a části Středomoří) a zasahuje i na Kavkaz a do Malé Asie.
Rozšíření v ČR
V Česku je běžným druhem nižších a středních poloh, hojně roste zejména v pahorkatinách a podhorských oblastech. Ve vyšších horských polohách je spíše vzácnější, stejně jako v suchých nížinách jižní Moravy.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku je rozšířena poměrně hojně, zejména v inverzních údolích a na svazích Krušných hor. Ověřené recentní lokality zahrnují okolí Lokte (údolí Ohře), svahy Slavkovského lesa u Kynžvartu, údolí Rolavy mezi Novými Hamry a Nejdkiem a vlhčí doubravy u Sokolova.
Biotop
Optimem jsou humózní půdy lužních a suťových lesů, bučin, jasanovo-olšových olšin a lesních lemek s vyšší vlhkostí a zastíněním. Snáší i mírně ruderalizovaná stanoviště při okrajích cest a v podrostu listnatých dřevin.
Záměny
Díky dvoudomým zelenavým květům a vstřícným listům bývá bažanka někdy zaměňována s některými dalšími stinnými lesními bylinami, zejména:
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) – liší se žahavými chlupy, hrubě pilovitými listy a typickou žahavou reakcí na dotek.
Jaterník podléška (Hepatica nobilis) – má přízemní trojlaločné listy a nápadné modré květy.
svízel vonný (Galium odoratum) – poznatelná podle přeslenitých listů a drobných bílých květů v vrcholících.
Spolehlivým určovacím znakem bažanky je kombinace vstřícných listů, dvoudomých zelenavých květů a plazivého oddenku, který vytváří husté porosty.
Zajímavosti o druhu
Bažanka vytrvalá je jednou z časně jarních bylin, které využívají vegetační období před uzavřením korunového patra. V minulosti byla v některých regionech považována za rostlinu s magickými účinky, přičítala se jí schopnost podporovat plodnost a "očistu krve". Latinské rodové jméno Mercurialis odkazuje k Merkurovi, patronu léčitelů. Z ekologického hlediska je indikátorem eutrofních, vlhčích stanovišť s vyšším obsahem dusíku.