lžičkovec šiškový - Auriscalpium vulgare

Čeleď

Lžičkovec šiškový náleží do čeledi Auriscalpiaceae, řádu Russulales. Tato čeleď zahrnuje jen několik málo rodů a je charakteristická tvorbou plodnic s ostnitým hymeniem.

Popis

Habitat
Tento druh je ekologicky vázán na šišky jehličnanů, především borovice lesní (Pinus sylvestris), výjimečně jiných borovic. Roste přímo na odumřelých, částečně zetlelých šiškách ležících na zemi, méně často na zakrytých zbytcích šišek v mechu či opadu. Objevuje se v jehličnatých lesích, borových monokulturách i na mýtinách s nahromaděnými šiškami.

Plodnice – velikost a jiné znaky
Plodnice je drobná a nezaměnitelná díky své charakteristické stavbě.

• Klobouk: dosahuje průměru 0,5–3 cm, je zprvu téměř kulovitý, později plochý až lehce miskovitý. Povrch je hnědý až tmavě hnědý, jemně plstnatý, někdy mírně šupinkatý.

• Rourky/Ostny: na spodní straně klobouku nejsou lupeny ani rourky, ale hustě uspořádané ostny dlouhé cca 2–5 mm, bělavé až šedohnědé, které jsou určujícím znakem.

• Třeň: tenký, excentricky nebo bočně přirostlý, délka 1–4 cm, tmavohnědý, hladký až jemně vláknitý.

• Dužnina: tuhá, kožovitá, nejedlá, bez výrazné vůně.
  Výskyt je celoroční, s největší hojností od léta do podzimu.

Léčivé účinky

Lžičkovec šiškový není využíván v tradičním lidovém léčitelství ani v moderní mykoterapii. Nejsou známy prokázané léčivé účinky ani významné obsahové látky s farmakologickým účinkem. V literatuře je uváděn jako nejedlý druh bez nutriční či terapeutické hodnoty.

Zákonná ochrana

Druh není veden jako chráněný podle české legislativy (vyhláška č. 395/1992 Sb.), není zapsán v přílohách CITES ani zařazen na Červený seznam hub České republiky jako ohrožený. Je obecně považován za rozšířený a stabilní.

Rozšíření

Lžičkovec šiškový je rozšířen v celém mírném pásu severní polokoule – v Evropě, Asii i Severní Americe. V Evropě je hojný od Skandinávie po Středomoří, ale hojnost klesá s klesajícím zastoupením borovic. V horských oblastech je vzácnější, ve smrkových lesích prakticky chybí.

Rozšíření v ČR

Na území České republiky je rozšířen dosti hojně, zejména v borových lesích nížin a pahorkatin. Častý je v písčitých borových porostech (např. Polabí, Třeboňsko, jižní Morava). V oblastech s převahou smrku nebo listnáčů je výskyt jen ojedinělý.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)

Na Karlovarsku je lžičkovec šiškový zjišťován spíše roztroušeně, zejména v borových porostech v okolí Sokolova, v písčitých terénech Doupovských hor a ve Vojenském újezdu Hradiště. Z novějších údajů byly sběry potvrzeny např. u Lokte (2020), na lesních písčinách v okolí Chodova (2018–2023) a v menší populaci na severních svazích Slavkovského lesa.

Biotop

Preferuje suché, písčité až humózní půdy borových lesů, lesních cest, mýtin a okrajů borových plantáží. Nezbytnou podmínkou je přítomnost odumřelých šišek borovice. Roste i na substrátu částečně zasypaném opadem nebo mechem. Stanoviště bývají slunná i polostinná.

Záměny

Díky svému vzhledu je druh jen velmi obtížně zaměnitelný. 

Zajímavosti o druhu

• V angličtině se nazývá "Ear-pick fungus", tedy "houba ušní lžička", podle tvaru plodnice.

• Je příkladem specializace hub na velmi úzký substrát – šišky borovic, které rozkládá.

• Přestože je vzhledově nenápadný, patří k ekologicky významným druhům přispívajícím k dekompozici šišek a recyklaci živin v borových lesích.

• V některých starších atlasech bývá uváděn jako vzácný, avšak recentní údaje dokládají jeho stabilní výskyt v mnoha regionech.

• Plodnice vydrží na substrátu i více měsíců, zasychají a opět zvlhnou při dešti, čímž je možné je nalézt po celý rok.