okrotice červená - Cephalanthera rubra
Čeleď
Okrotice červená náleží do čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), která je jednou z nejpočetnějších čeledí vyšších rostlin na světě. Tato čeleď je proslulá mimořádnou morfologickou rozmanitostí květů a specifickými adaptačními mechanismy na opylovače.
Popis
Habitat
Okrotice červená je vázána na světlé listnaté lesy, sušší dubohabřiny, doubravy a bory s dostatkem světla a vápnitým či neutrálním podložím. Vyhledává místa s rozvolněným stromovým patrem, často v okrajových částech lesů, na kamenitých svazích nebo lesostepních lokalitách.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou bylinu dorůstající výšky 20–60 cm. Lodyha je přímá, zelená, v horní části často načervenalá až purpurově naběhlá.
Listy
Listy jsou střídavé, kopinaté až vejčitě kopinaté, dlouhé 5–12 cm a špičaté. Dolní listy jsou větší, směrem vzhůru se zmenšují. Mají nápadně podélně souběžnou žilnatinu typickou pro orchideje.
Květy
Květenství je řídký hrozen s několika nápadnými květy růžové až karmínově růžové barvy. Květy jsou široce rozevřené, mají tři vnější okvětní lístky (sepaly) a tři vnitřní (petaly), přičemž dolní okvětní lístek – pysk (labellum) je mírně prohnutý, bílý až narůžovělý s jemným žilkováním a někdy drobným hrbolkem. Prašníkový sloupek je krátký a široký.
Typickým znakem je absence ostruhy, na rozdíl od některých podobných rodů.
Jiné znaky
Rostlina má krátký oddenek a hlízovité ztlustlé kořeny, což jí umožňuje dlouhodobé přežívání na stabilních stanovištích.
Doba květu
Okrotice červená kvete od konce května do poloviny července v závislosti na nadmořské výšce a expozici lokality.
Léčivé účinky
Rostlina není v současnosti využívána v léčitelství a vzhledem k její vzácnosti je sběr zakázán. Dříve se některé orchideje užívaly jako součást přípravků posilujících vitalitu (tzv. salep), avšak u tohoto druhu to není doloženo.
Zákonná ochrana
Okrotice červená je přísně chráněným druhem v České republice:
Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha II – silně ohrožený druh (C2)
Červený seznam ČR: kategorie VU – zranitelný taxon
Není uvedena v přílohách CITES, přesto je její sběr, obchodování i poškozování přirozených lokalit přísně zakázáno.
Rozšíření
Celosvětové rozšíření
Areál sahá od západní Evropy (Pyreneje, Alpy) přes Balkán a střední Evropu až po Malou Asii a Kavkaz. Preferuje teplé, mírně suché lesy a světlé doubravy.
Rozšíření v ČR
V České republice jde o roztroušeně se vyskytující druh, nejvíce v teplejších oblastech – Český kras, Podyjí, karpatská oblast na jižní Moravě. Ve středních a západních Čechách je výrazně vzácnější.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje pouze na jediné lokalitě na chlumské hoře, kde byla nalezena po desetiletích nezvěstnosti.
Biotop
Stanoviště jsou suché až svěží lesy s příměsí teplomilných druhů, výslunné stráně s rozvolněným stromovým patrem a vápenitým podložím. Preferuje nadmořské výšky do cca 700 m, ale lokálně vystupuje i výše.
Záměny
Okrotice červená může být zaměněna zejména za příbuzné druhy rodu Cephalanthera:
Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium)
Kvete bíle, má více přisedlé a světlejší květy, pysk je téměř celý bílý.
Obvykle roste v hustších lesích s menším podílem světla.
Okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia)
Rovněž bílé květy, listy jsou výrazně delší, užší, travnaté.
Květenství hustší, listeny kratší než květní stopky.
Od ostatních orchidejí ji bezpečně odliší nápadně růžové až karmínové květy bez ostruhy a široké kopinaté listy.
Zajímavosti o druhu
Okrotice červená je opylována zejména včelami a drobnými brouky, ale často dochází k samoopylení.
Je indikátorem zachovalých světlých listnatých lesů s vysokou biodiverzitou.
V některých oblastech Evropy byla tradičně považována za symbol čistoty a přirozené krásy lesních biotopů.
Ve středověku se její výskyt považoval za známku "bohaté země" díky spojení orchidejí s úrodností a magickou mocí.
Vzhledem k přísné ochraně a citlivosti na změny prostředí je považována za bioindikační druh ohrožený intenzifikací lesního hospodaření.