česnáček lékařský - Alliaria petiolata

Čeleď

Česnáček lékařský patří do čeledi brukvovité (Brassicaceae), která zahrnuje množství jednoletých a vytrvalých druhů s charakteristickými čtyřčetnými květy a šešulemi jako plodem.

Popis

Habitat
Tento druh se vyskytuje převážně v polostinných až stinných stanovištích. Typicky roste na okrajích listnatých lesů, v lužních lesích, křovinách, ve stinných příkopech, parcích, zahradách i podél plotů. Preferuje půdy hlinité až hlinitopísčité, humózní, s dostatečnou vlhkostí a vyšším obsahem dusíku.

Vzrůst
Jedná se o dvouletou až krátce vytrvalou rostlinu. V prvním roce vytváří přízemní růžici listů, druhým rokem vyhání lodyhu. Výška lodyhy se pohybuje obvykle mezi 30–100 cm, ojediněle až přes 120 cm. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo jen chudě větvená, rýhovaná, jemně chlupatá.

Listy
Listy jsou střídavé. Přízemní listy v růžici mají dlouze řapíkaté, srdčité až ledvinovité čepele, na okraji hrubě zubaté. Lodyžní listy jsou trojúhelníkovité až srdčité, se zřetelným řapíkem a pilovitým okrajem. Povrch listů je měkce chlupatý, zejména na spodní straně žilek. Při rozemnutí charakteristicky voní po česneku, což je zásadní určovací znak.

Květy a jiné znaky
Květy jsou drobné, čtyřčetné, bílé, uspořádané v řídkých hroznech na konci lodyh a větví. Kališní lístky jsou krátké, asi 3–5 mm dlouhé. Korunní lístky jsou obvejčité, čistě bílé, 4–6 mm dlouhé. Tyčinek je šest, čtyři delší a dvě kratší. Po odkvětu se prodlužující hrozen tvoří plody – šešule, které jsou přímé, čtyřhranné, dlouhé až 6 cm, na vrcholu zakončené zobánkem. Semena jsou drobná, hnědá, eliptická.

Doba květu

Česnáček kvete od dubna do června, při příznivých podmínkách může někdy kvetení pokračovat do začátku července.

Léčivé účinky

Rostlina se tradičně využívala v lidovém léčitelství. Obsahuje glykosidy (např. sinigrin), éterické oleje, vitamin C a silice s antimikrobiálním účinkem. Užívá se zejména jako močopudné a podpůrné při onemocněních dýchacích cest. Čerstvé listy se využívají do nálevů a obkladů k podpoře hojení drobných ran. Mladé listy jsou rovněž jedlé a slouží jako aromatická přísada do salátů a pomazánek díky česnekové chuti.

Zákonná ochrana

Česnáček lékařský není zvláště chráněný druhem podle české legislativy, není uveden v přílohách CITES a nepřísluší mu žádná zvláštní ochrana dle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky. Jedná se o hojně rozšířený a běžný druh.

Rozšíření

Celosvětové rozšíření
Druh je původní v Evropě a západní Asii, odkud byl zavlečen do Severní Ameriky, kde je považován za invazní rostlinu.

Rozšíření v ČR
V České republice je česnáček rozšířen téměř plošně, zejména v nížinách a pahorkatinách. V horských polohách nad 800–900 m je jeho výskyt omezený.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje je hojný v okolí řek Ohře a Teplá, v okolí Chebu i Karlových Varů. Ověřené lokality zahrnují například:

• okolí Svatošských skal

• nivy Ohře u Dubiny

• podél potoků v okolí Lokte

• vlhké lesní lemy v Doupovských horách

Biotop

Česnáček preferuje stanoviště vlhkých, dusíkatých, polostinných až stinných lemů listnatých lesů, lužních lesů, vlhkých křovin a živinami bohatých ruderálních stanovišť, kde vytváří souvislé porosty.

Záměny

K záměně nedochází.

Nejjistějším znakem je charakteristická česneková vůně při rozemnutí listů.

Zajímavosti o druhu

• V Severní Americe je česnáček považován za invazní rostlinu, která agresivně vytlačuje původní druhy podrostu.

• Mladé listy se tradičně využívají jako koření do jarních polévek.

• Semena obsahují látky odpuzující hmyz, dříve se rozdrcená semena přidávala do zásob zrní jako ochrana proti škůdcům.

• Ve středověku byl česnáček oblíbenou léčivkou a zeleninou klášterních zahrad.

• Rychle osidluje narušené biotopy a je typickým druhem sukcesních stadií při zarůstání lesních okrajů.