violka Rivinova - Viola riviniana

Čeleď
Violkovité (Violaceae)

Popis

Habitat
Violka rivinova je typickým zástupcem světlých listnatých lesů, okrajů křovin, stinných mezí a polostinných lučních stanovišť. Preferuje čerstvě vlhké, humózní, slabě kyselé až neutrální půdy bohaté na živiny. Často se vyskytuje na místech s mírným zastíněním, zejména v bučinách, dubohabřinách a podél lesních cest.

Květ
Květy jsou fialově modré až modrofialové, někdy bledší, s tmavšími žilkami na dolním okvětním lístku. Ostroha je světlejší, bělavá až světle fialová, zpravidla kratší než u podobných druhů (např. violky lesní). Horní korunní lístky jsou vzpřímené, postranní mírně rozestálé a spodní lístek je širší, s nápadnou kresbou nektarových linií.

Vzrůst
Vytrvalá bylina dosahující výšky 5–15 cm. Lodyha je krátká, přímá, často jen květní, vyrůstající z přízemní růžice listů. Lodyha a řapíky jsou zpravidla bez chlupů nebo jen řídce chlupaté.

Listy
Listy jsou dlouze řapíkaté, srdčitě vejčité až trojúhelníkovité, jemně pilovité, na bázi mělce vykrojené. Přízemní listy vytvářejí růžici. Palisty na řapících jsou dosti výrazné, členité až zubaté.

Květy a jiné znaky
Květy se objevují jednotlivě na dlouhých stopkách. Kalich je pětičetný s úzkými cípy a krátkými přívěsky. Plod je vejcovitá tobolka s drobnými semeny vybavenými masíčkem (elaiosomem), což podporuje šíření mravenci (myrmekochorie).

Doba květu
Hlavní období kvetení spadá do dubna až května, někdy až do června, podle polohy a nadmořské výšky.

Léčivé účinky
Violka rivinova je méně využívaná v lidovém léčitelství než violka vonná (Viola odorata). Přesto obsahuje podobné látky (saponiny, sliz, flavonoidy) a někdy se používala jako mírné expektorans, k podpoře vykašlávání při dýchacích potížích. V současnosti je využívání spíše ojedinělé.

Zákonná ochrana
V Česku není violka rivinova zvlášť chráněna podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., ani není uvedena v přílohách CITES či v červeném seznamu ohrožených druhů jako zvlášť ohrožená. V některých evropských zemích je lokálně považována za indikátor přírodně cenných stanovišť.

Rozšíření
Violka rivinova je široce rozšířena v celé Evropě, zasahuje až do jižní Skandinávie, na východ po Ural, na jih do Středomoří (spíše v chladnějších a vlhčích polohách). Roste i v západní Asii.

Rozšíření v ČR
Je běžným druhem v mezofytiku, hojně se vyskytuje v pahorkatinách i nížinách. V horských oblastech a sušších stepních stanovištích je vzácnější.

Rozšíření na Karlovarsku
V Karlovarském kraji je doložena z řady lokalit – např. Doupovské hory, Slavkovský les, Tepelsko, okraje listnatých lesů v okolí Karlových Varů, Lokte a Bečova nad Teplou. V posledních deseti letech byly potvrzené výskyty například v NPR Kladská, PR Údolí Teplé, v lesích u Andělské Hory a na svazích v okolí Sokolova.

Biotop
Preferuje podrost světlých listnatých lesů s dostatkem humusu, zarůstající paseky a lesní okraje, případně vysokobylinné lemy. Snáší polostín i mírné zastínění. Vyskytuje se i v přilehlých mezofilních trávnících a remízcích.

Záměny
Violka rivinova je snadno zaměnitelná zejména s následujícími druhy:

Violka lesní (Viola reichenbachiana)

• Ostroha je u violky lesní delší a tmavší, fialová, u rivinovy je bělavá až světle fialová a kratší.

• Květy violky lesní bývají tmavší modrofialové.

• Horní lístky koruny jsou u violky lesní šikmo odstálé, u rivinovy spíše vzpřímené.

Violka vonná (Viola odorata)

• Má příjemnou vůni, širší a vejčitější listy, květy více přisedlé k listové růžici, ostroha bývá kratší a silnější.

• Často kvete již v březnu.

Violka rolní (Viola arvensis)

• Výrazně menší a bledší květy, bílé až světle modré, ostroha velmi krátká, žlutobílá.

• Roste spíše na polích a ruderálních stanovištích.

Zajímavosti o druhu

• Semena violky rivinovy jsou šířena mravenci, kteří sbírají masíčko (elaiosom) jako potravu.

• V některých zemích byla považována za indikátor vlhkých acidofilních lesů a stabilních lesních ekosystémů.

• Druh je součástí společenstev dubohabřin a bučin, které se vyznačují vysokou diverzitou jarních efemeroidů.

• Ve starší botanické literatuře byla někdy zaměňována s violkou lesní.

• V zahradnictví se občas pěstuje jako okrasná rostlina pro přírodní stinné partie zahrad.