kyčelnice devítilistá - Dentaria enneaphyllos
Čeleď
Kyčelnice devítilistá náleží do čeledi Brassicaceae (brukvovité), která zahrnuje četné druhy bylin, často s typickými čtyřčetnými květy a šešulovitými plody.
Popis
Habitat
Kyčelnice devítilistá je charakteristickým druhem stinných a vlhčích listnatých lesů, zejména bučin, suťových a lužních lesů. Často roste na humózních, živinami bohatých a mírně zásaditých půdách, v oblastech s dostatečnou vlhkostí, ale bez trvalého zamokření.
Vzrůst
Vytrvalá bylina dorůstající výšky obvykle 20–40 cm. V zemi vytváří silný oddenek, z něhož každoročně vyrůstají lodyhy a přízemní listy. Oddenek je poměrně dlouhý, vodorovně plazivý, s výraznými jizvami po odumřelých nadzemních částech.
Listy
Z přízemní růžice vyrůstá zpravidla devět lístků, což dalo rostlině české i latinské jméno (enneaphyllos = devítilistý). Listy jsou dlanitě složené, řapíkaté, jednotlivé lístky jsou vejčité až široce kopinaté, na okraji ostře pilovité. Lodyžní list je zpravidla jediný, přisedlý, trojčetný.
Květy
Květy jsou uspořádány v řídkém hroznu na vrcholu lodyhy. Kališní lístky jsou čtyři, žlutozelené, korunní lístky čtyři, krémově bílé až světle žluté, dlouhé 12–18 mm. Tyčinek je šest, z toho čtyři delší a dvě kratší, což je typický znak brukvovitých. Květy jsou jemně vonné.
Plody a další znaky
Plodem je podlouhlá, mírně zploštělá šešule dlouhá až 4 cm, obsahující několik plochých semen. Rostlina klíčí na jaře a brzy po vysemenění nadzemní části zatahují.
Doba květu
Kyčelnice kvete poměrně brzy, obvykle od března do května, podle nadmořské výšky a mikroklimatu. V nižších polohách může začínat kvést již koncem března.
Léčivé účinky
Rostlina byla dříve v lidovém léčitelství využívána především oddenek s obsahem hořčin a glukosinolátů. Používala se na podporu trávení a při poruchách látkové výměny. V současnosti se pro léčivé účely prakticky nesbírá a její užití je spíše okrajové, zejména vzhledem k potenciální mírné toxicitě glukosinolátů při nadměrném užívání.
Zákonná ochrana
Kyčelnice devítilistá není zvláště chráněným druhem podle české legislativy (vyhláška č. 395/1992 Sb.), nepatří mezi druhy regulované úmluvou CITES ani není vedena jako ohrožený druh v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. V některých regionech je však regionálně vzácná a citlivá na změny biotopu, především odlesňování a eutrofizaci stanovišť.
Rozšíření
Globální rozšíření
Vyskytuje se ve střední a jihovýchodní Evropě – od Francie přes Itálii, Rakousko, Německo, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko po Balkánský poloostrov. Chybí na Britských ostrovech a v severní Evropě.
Rozšíření v ČR
Na našem území poměrně hojná zejména v teplejších a pahorkatinných polohách karpatské a hercynské oblasti. Typickým areálem výskytu jsou suťové lesy Českého krasu, Podyjí, Moravského krasu, Českomoravské vrchoviny a podhůří Beskyd. V horských oblastech nad 800 m n. m. je vzácná.
Rozšíření na Karlovarsku
Na Karlovarsku byla v posledních 10 letech potvrzena v několika lokalitách, především v suťových lesích a humózních bučinách Doupovských hor a Slavkovského lesa. Ověřené recentní nálezy pocházejí např. z okolí Andělské Hory, Dolního Žandova a údolí Ohře poblíž Kyselky.
Biotop
Kyčelnice devítilistá je druhem mezofilních až vlhčích listnatých lesů, preferuje suťové lesy s bohatým humusem a zásobou vápníku. Obvykle roste v polostínu až stínu, dobře snáší jarní oslunění, které je typické pro porosty s opadem listí.
Záměny
Kyčelnice devítilistá může být zaměněna za jiné jarní geofyty, zejména za některé druhy podobného habitu:
Kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera): odlišuje se přítomností drobných kulatých pacibulek v paždí listů a růžově zbarvenými korunními lístky. Listy jsou trojčetné, nikoli devítilisté.
Hlavní rozlišovací znak kyčelnice devítilisté je počet (obvykle 9) lístků přízemní růžice, krémově bílé květy a absence pacibulek.
Zajímavosti o druhu
Rod Dentaria byl v některých klasifikacích včleněn do široce pojatého rodu Cardamine, proto můžete narazit i na název Cardamine enneaphyllos.
Oddenky mají mírně štiplavou chuť, což odráží obsah hořčin a glukosinolátů, typických pro brukvovité.
Kyčelnice patří k výrazným prvkům jarního aspektu listnatých lesů a její časné kvetení přispívá k brzkému zásobení opylovačů.
V lidovém léčitelství byla využívána v Rakousku a Slovinsku jako prostředek při zažívacích potížích.
V české přírodě je ceněna jako ukazatel zachovalých, méně narušených lesních porostů.