Všivec bahenní (Pedicularis palustris L.)
Čeleď
Všivec bahenní náleží do čeledi zarazovité (Orobanchaceae), dříve byl řazen do čeledi krtičníkovité (Scrophulariaceae). Jedná se o hemiparazitickou bylinu, schopnou získávat živiny jak fotosyntézou, tak paraziticky prostřednictvím haustorií napojených na kořeny hostitelských rostlin.
Popis
Habitat
Pedicularis palustris preferuje vlhká a podmáčená stanoviště, zejména slatinné a přechodové rašelinné louky, mokřady, okraje pramenišť, vlhké příkopy a zaplavované depresní partie vlhkých luk. Výskyt je podmíněn dostatečně vysokou hladinou podzemní vody a mírně kyselým až neutrálním substrátem s vysokým obsahem organické hmoty.
Květ
Květenství je hustý lichoklas nesoucí výrazné dvoupyské květy purpurově červené až karmínové barvy. Kalich je dvoupyský, hluboce dělený, s nápadnými žilkami. Koruna dosahuje délky 15–20 mm, horní pysk je přilbovitý, mírně zahnutý dolů, dolní pysk trojlaločný. Květy jsou opylovány převážně čmeláky a včelami.
Vzrůst
Jedná se o jednoletou až dvouletou bylinu, dosahující výšky 20–60 cm. Lodyha je přímá, hranatá, často červenavě naběhlá, v horní části větvená. Celkový habitus působí jemně a řídkým olistěním spíše vzdušně.
Listy
Listy jsou vstřícné, peřenosečné, úkrojky úzké, špičaté, na okrajích ostře pilovité. Lodyžní listy směrem vzhůru se postupně zmenšují. Povrch listů je mírně chlupatý.
Květy a jiné znaky
Charakteristickým znakem druhu je přilbovitý horní pysk koruny a červené zbarvení. Celá rostlina je jemně chlupatá. Kořenový systém je vláknitý, s četnými haustorii přirůstajícími k hostitelským kořenům.
Doba květu
Všivec bahenní kvete od konce května do srpna, v závislosti na nadmořské výšce a mikroklimatických podmínkách stanoviště.
Léčivé účinky
V lidovém léčitelství byl všivec bahenní historicky využíván zejména jako prostředek podporující pocení a usnadňující vykašlávání při katarech dýchacích cest. Obsahuje iridoidní glykosidy, třísloviny a další sekundární metabolity. Jeho využití je dnes zcela okrajové a vzhledem k ochraně druhu se sběr nedoporučuje.
Zákonná ochrana
V České republice patří všivec bahenní mezi druhy vyžadující zvláštní ochranu, konkrétní stupeň ochrany se liší dle regionu a stanoviště. Na řadě lokalit je chráněn v rámci evropské soustavy Natura 2000 (biotopy rašelinných luk). Z hlediska ohrožení je veden jako druh silně ohrožený.
Rozšíření
Areál výskytu sahá od západní Evropy přes severní a střední Evropu až po západní Sibiř. V horských a boreálních oblastech je obecně hojnější než v nížinách. Preferuje oblasti s chladnějším a vlhčím klimatem.
Rozšíření v ČR
V České republice je výskyt vázán na podmáčené louky a slatiniště, především v podhorských a horských polohách Šumavy, Krkonoš, Orlických hor a Moravskoslezských Beskyd. V nižších polohách a suchých oblastech je výskyt pouze ostrůvkovitý a silně ohrožený vysušováním a eutrofizací stanovišť.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje byl všivec bahenní potvrzen v poslední dekádě zejména v následujících lokalitách:
Slatinné a rašelinné louky v okolí Mariánských Lázní (např. lokalita u Pramenů)
Podmáčené louky v NPR Kladská
Mokřadní stanoviště v blízkosti Komářího jezera
Jedná se však o populace často malého rozsahu, silně závislé na udržování vysoké hladiny podzemní vody a šetrném hospodaření.
Biotop
Typickým biotopem jsou mezotrofní až oligotrofní rašelinné louky, slatiniště, prameniště a mokřady s poměrně stabilním vodním režimem. Často roste v porostech ostřic, suchopýrů a rašeliníků, v asociacích svazů Caricion davallianae a Molinion caeruleae.
Záměny
V terénu může být zaměněn s příbuzným druhem všivcem ladním (Pedicularis sylvatica), který je však nižší, má širší horní pysk koruny a roste spíše na suchých kyselých loukách a vřesovištích. Odlišuje se rovněž celkově nižším vzrůstem a méně hustým květenstvím.
Zajímavosti o druhu
Všivec bahenní je částečný kořenový parazit, napojuje se na kořeny jiných rostlin (např. trav), čímž si doplňuje minerální látky. Byl znám jako "všivec" proto, že se věřilo, že způsobuje onemocnění dobytka pasoucího se na loukách s jeho výskytem. Tento lidový názor nemá reálný základ. Druh je citlivý indikátor hydrického režimu – jeho přítomnost signalizuje dlouhodobě stabilní podmínky vlhkého biotopu bez výrazného narušení. V rámci péče o biotopy je významným argumentem pro záchranu rašelinných luk a mokřadů.