ostřice Otrubova - Carex otrubae
Čeleď:
Ostřicovité (Cyperaceae)
Popis
Habitat:
Ostřice otrubová je vyhraněně mokřadní druh, který preferuje trvale nebo periodicky vlhké stanoviště. Vyskytuje se zejména na okrajích vodních toků, v lužních lesích, na březích tůní, v podmáčených příkopech, na mokrých loukách a v bažinách s eutrofními až mezotrofními substráty. Obvykle se váže na půdy hlinité až jílovité, bohaté na živiny a dusík.
Vzrůst:
Jedná se o vytrvalou, statnou trsnatou bylinu, dosahující výšky 40–100 cm. Vytváří řídké, poměrně mohutné trsy, přičemž jednotlivé lodyhy jsou přímé, ostře trojhranné a jen málo drsné.
Listy:
Listy jsou převážně kratší než lodyha, široké 4–10 mm, ploché až žlábkovité, s výraznou žilnatinou, na okrajích drsné. Čepele jsou světle až sytě zelené, tužší konzistence. Pochvy listů jsou na bázi hnědé až rezavé a nezřídka rozpadající se v síťovitou strukturu.
Květy a jiné znaky:
Květenstvím je hustý, protáhlý válcovitý klásek složený z několika přisedlých nebo krátce stopkatých klásků, přičemž horní klásek je samčí a spodní jsou samičí. Samičí klásky jsou válcovité, hustě květené, 3–8 cm dlouhé. Plevy samičích květů jsou rezavě hnědé, s tmavším středním žebrem. Mošničky jsou až 4 mm dlouhé, bledé, hnědě žilkované, na vrcholu náhle zúžené v krátký dvouzubý zobánek. Rostlina je snadno rozpoznatelná podle výrazně protáhlých, hustých klásků a poměrně robustního habitu.
Doba květu:
Květy se objevují od května do července, v závislosti na nadmořské výšce a mikroklimatických podmínkách stanoviště.
Léčivé účinky:
Ostřice otrubová není významně využívána v lidovém léčitelství a nepatří mezi druhy s doloženými léčivými účinky. V literatuře nejsou uváděny žádné zásadní farmakologické aplikace.
Zákonná ochrana:
Druh není v České republice zákonem chráněn. Není zařazen do CITES ani mezi zvláště chráněné rostliny. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (2017) není ostřice otrubová hodnocena jako ohrožená, neboť se jedná o relativně častý druh nížin a pahorkatin.
Rozšíření:
Ostřice otrubová má rozsáhlý areál v západní, střední a východní Evropě. Vyskytuje se i v některých oblastech západní Sibiře a místy zasahuje do Středozemí a jižní Skandinávie. V severní Africe a větší části Asie chybí.
Rozšíření v ČR:
V České republice je rozšířena hojně zejména v nížinách a pahorkatinách. Nejčastěji roste v Polabí, Poohří, na Hané, v povodí Moravy a Dyje, v dolním toku Berounky a v údolních nivách řady dalších řek. Směrem do vyšších poloh její četnost klesá.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let):
Na území Karlovarského kraje je ostřice otrubová relativně vzácnější, ale stabilně se vyskytuje zejména v nivách Ohře a jejích přítoků.
Biotop:
Ekologicky je ostřice otrubová indikátorem eutrofních mokřadů. Osidluje břehové porosty (svazy Magnocaricion), vlhké pcháčové a ostřicové louky (svaz Calthion), okraje vodních příkopů a vlhkých cest. Často tvoří společenstva s druhy jako Glyceria maxima, Carex acutiformis, Phalaris arundinacea a Caltha palustris.
Záměny:
Ostřice otrubová může být zaměňována zejména s těmito druhy:
Carex acutiformis (ostřice ostrá): robustnější, má delší a volnější klásky, mošničky delší (až 5–6 mm) a s delším zobánkem.
Carex riparia (ostřice pobřežní): tvoří mohutné porosty, klásky jsou větší a méně husté, pochvy listů červenohnědé.
Carex vulpina (ostřice liščí): klásky jsou husté, podobně válcovité, ale mošničky mají delší zobánek a plevy jsou často tmavší.
Rozlišovacím znakem ostřice otrubové jsou poměrně krátké, tupě zakončené mošničky se dvěma drobnými zuby a menší rozměry klásků ve srovnání s příbuznými druhy.
Zajímavosti o druhu:
Název "otrubová" je odvozen od jemně otrubovitého povrchu mošniček, který je při lupovém pohledu patrný jako jemná žilnatina.
Rostlina patří mezi bioindikátory vlhkých a eutrofních biotopů, v krajině svědčí o stabilním zamokření.
Ostřice otrubová může významně stabilizovat břehové sedimenty díky husté kořenové soustavě.
V některých regionech je považována za ukazatele přirozených vodních režimů, které nejsou výrazně narušeny odvodněním.