čolek obecný - Lissotriton vulgaris
Čeleď
Čolek obecný náleží do čeledi mlokovití (Salamandridae), která zahrnuje zástupce vodních i suchozemských ocasatých obojživelníků, vyznačujících se vlhkou, jemnou kůží, ocasem v dospělosti a charakteristickým způsobem rozmnožování vázaným na vodní prostředí.
Popis a biotop
Čolek obecný je drobný ocasatý obojživelník, jehož tělo dosahuje délky zpravidla 6–10 cm. Samci jsou v období rozmnožování snadno rozpoznatelní podle vysokého kožního hřbetního lemu, jenž se táhne od záhlaví až na ocas a uprostřed hřbetu bývá jemně zoubkovaný. Na bocích mají samečci nápadné modré pásy, hrdlo a břicho bývá oranžové až žluté s černým skvrněním. Samice jsou méně kontrastně zbarvené, bez hřbetního lemu, jejich boky jsou šedavé až hnědavé. Mimo rozmnožovací období je zbarvení obecně méně výrazné.
Dospělci žijí od pozdního jara do podzimu převážně na souši, kde se zdržují pod kameny, v hrabance, ve vlhkých sklepích či pod kůrou. V období rozmnožování (březen–květen) migrují k vodním nádržím, kde kladou vajíčka. K rozmnožování preferují stojaté či mírně tekoucí vody – tůně, rybníčky, zatopené jámy, příkopy nebo zahradní nádrže, často i malé a krátkodobé. Tyto biotopy musí být dobře prosluněné a s bohatým porostem ponořených i emergentních rostlin, do nichž samice jednotlivá vajíčka opatrně balí.
Zákonná ochrana
Čolek obecný je v České republice zvláště chráněným druhem, zařazeným do kategorie ohrožený druh (§ 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů). Ochrana se vztahuje na jedince, všechna vývojová stádia, biotopy i prostředí rozmnožování. V příloze II Bernské úmluvy je veden jako druh přísně chráněný. Na seznamu CITES zařazen není. V Červeném seznamu obojživelníků ČR (2003) je hodnocen jako méně dotčený (LC), ovšem s významným populačním poklesem v některých oblastech vlivem úbytku vhodných stanovišť.
Rozšíření
Lissotriton vulgaris je nejrozšířenějším druhem čolka v Evropě. Areál sahá od Velké Británie a Pyrenejského poloostrova přes střední Evropu až po Ural. Na severu zasahuje do jižní Skandinávie, na jihu se vyskytuje až po Balkán.
V České republice jde o běžného obojživelníka nížin a pahorkatin, hojného zejména v kulturní krajině s mozaikou polí, lesů a drobných vodních ploch. Ve vyšších polohách (nad 800–900 m) již zřetelně ustupuje a je vzácný.
Rozšíření v ČR
V Česku je čolek obecný prakticky celoplošně rozšířený a stále patří k nejběžnějším druhům čolků, ačkoli lokálně mizí kvůli zániku menších vodních nádrží, chemizaci a rybníkářskému hospodaření. V posledních desetiletích se částečně stabilizoval díky umělým tůním a nádržím zakládaným na podporu biodiverzity.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji se čolek obecný vyskytuje plošně, především v podhorských a pahorkatinných oblastech a v okolí menších vesnic.
Záměny
Čolek obecný se může zaměnit s příbuznými druhy:
Čolek horský (Ichthyosaura alpestris) – samci mají v období rozmnožování výrazně skvrnité boky, břicho je sytě oranžové bez teček, na hřbetě chybí vysoký pilovitý lem.
Čolek velký (Triturus cristatus) – dospělci podstatně robustnější, dorůstají až 16 cm, samec má vysoký pilovitý lem s výrazným zářezem na kořeni ocasu, břicho je jasně oranžové s nepravidelnými černými skvrnami.
Čolek karpatský (Lissotriton montandoni) – vyskytuje se hlavně na východě Moravy, samec má úzký hřbetní lem a mramorované hrdlo bez skvrn.
Rozlišení je nejjistější podle tvaru lemu, zbarvení břicha a kresby hrdla.
Zajímavosti o druhu
Samec při námluvách předvádí typický "balet", kdy ocasem víří vodu a vlní ho před samicí, aby ji nalákal feromony.
Vajíčka lepí jednotlivě na listy rostlin, každé vajíčko samice opatrně složí mezi listový okraj.
Čolek obecný dokáže regenerovat ztracené části těla – například končetinu nebo ocas.
V mimovodním období produkuje na kůži látky odpuzující predátory, což mu dává typický pižmový pach.
Čolci jsou velmi citliví na změnu prostředí – likvidace tůní a znečištění vedou k prudkému úbytku lokálních populací.