rak říční - Astacus astacus

Čeleď

Rak říční (Astacus astacus) náleží do čeledi Astacidae, která zahrnuje evropské sladkovodní druhy raků s dlouhou evoluční historií a ekologickým významem.

Popis

Rak říční je náš největší původní rak. Dospělí jedinci dosahují obvykle délky 10–16 cm, výjimečně až 20 cm. Má robustní tělo, tmavě hnědé až olivově hnědé zbarvení s jemným tmavým mramorováním. Klepeta jsou široká, masivní, s krátkými prsty, na spodní straně světlejší. Hlava je zakončena špičatým rostrum s mírným vykrojením. Břicho je zřetelně článkované, zakončeno vějířovitým ocasem.

Biotop

Obývá čisté, chladné, dobře okysličené vody – především střední a horní úseky toků, přírodních nádrží a jezer s tvrdým dnem (kameny, štěrk, kořeny). Vyhledává úkryty pod břehovými porosty, v norách a pod kameny. Potřebuje stabilní hydrologický režim, nesnáší silně kolísavé průtoky a eutrofizaci. Aktivní je převážně v noci, kdy vychází za potravou.

Zákonná ochrana

Rak říční je kriticky ohrožený druh podle české legislativy. Je chráněn zákonem o ochraně přírody a krajiny, který zakazuje jeho odchyt a rušení. V rámci evropského práva patří mezi druhy vyžadující zvláštní péči a monitoring. Na červeném seznamu je veden jako zranitelný. Zásadní hrozbou je přenos račího moru invazními druhy.

Rozšíření

Historicky byl rak říční rozšířen od Pyrenejí po Ural a od Skandinávie po Balkán. V posledních desetiletích došlo k dramatickému úbytku populací. V Česku přežívá zejména v méně postižených horských a podhorských oblastech, kde se udržely čisté biotopy.

Rozšíření v ČR

V současnosti je výskyt silně fragmentovaný, největší populace přetrvávají na některých přítocích Labe, horní Vltavě, na Vysočině a v Jeseníkách. V nižších polohách prakticky vymizel.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality posledních 10 let)

V Karlovarském kraji byl rak říční potvrzen na několika menších tocích v chráněných územích Krušných hor a Slavkovského lesa. Populace jsou zde malé, izolované a náchylné k zániku při zhoršení kvality vody nebo šíření račího moru. Přesná místa výskytu nejsou z bezpečnostních důvodů veřejně uváděna.

Záměny s podobnými druhy

Rak říční bývá často zaměňován s několika jinými druhy raků, z nichž některé jsou invazní:

Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium)

• Podstatně menší (délka obvykle jen 7–10 cm).

• Má jemnější a méně robustní klepeta.

• Barva světlejší, šedohnědá.

• Preferuje chladné horské potoky s rychlým proudem.

• Na rozdíl od raka říčního postrádá výrazný vykrojený rostrum.

Rak bahenní (Astacus leptodactylus)

• Má delší, štíhlejší klepeta, jejich "prsty" jsou nápadně úzké a zahnuté.

• Barva spíše světlejší, bělavá až nažloutlá spodina klepet.

• Snáší i mírně znečištěné a stojaté vody.

• Celkově méně robustní vzhled.

Rak pruhovaný (Orconectes limosus)

• Invazní druh pocházející ze Severní Ameriky.

• Typické tmavé příčné pruhy na článcích zadečku.

• Má užší klepeta a menší tělesnou velikost (cca 9–12 cm).

• Extrémně odolný vůči změnám prostředí, rychle se množí.

Rak signální (Pacifastacus leniusculus)

• Rovněž invazní druh.

• Na základně klepet je výrazná bělavá skvrna připomínající "signální" skvrnu.

• Klepeta mohutná, celkově robustnější tělo.

• Snadno přenáší račí mor.

Ohrožení původních druhů

Hlavním faktorem úbytku raka říčního je šíření račího moru, houbového onemocnění, které přenášejí právě invazní severoamerické druhy. Rak říční je vůči němu vysoce citlivý – i jednorázový kontakt s nakaženým jedincem nebo vodou znamená rychlé vyhubení celé populace. Další hrozby představují:

• Znečištění vody splachy z polí a kanalizací.

• Fyzická destrukce břehů a dna při regulaci toků.

• Fragmentace populací (izolace a genetické ochuzení).

• Vytlačování invazními druhy, které jsou agresivnější a adaptabilnější.

Zajímavosti

• Rak říční byl v minulosti hojně loven jako ceněná pochoutka – v řadě oblastí úplně vyhuben.

• V přírodě funguje jako významný ekologický inženýr, který svým hrabáním ovlivňuje strukturu dna a biodiverzitu bentosu.

• Samice klade 200–400 vajíček, které nosí přichyceny pod ocasem až do vylíhnutí na jaře.

• V čistých tocích tvoří stabilní populace s vysokou mírou návratnosti na stejné úkryty.