Přeslička bahenní (Equisetum palustre L.)
Čeleď
Přesličkovité (Equisetaceae)
Popis
Habitat
Přeslička bahenní se vyskytuje převážně na mokrých a podmáčených stanovištích, zejména na rašelinných loukách, zamokřených pastvinách, okrajích tůní a příkopů. Preferuje mírně kyselé až neutrální substráty, bohaté na organickou hmotu. Vyhledává stanoviště se stálou hladinou podzemní vody, kde nedochází k dlouhodobému vysychání.
Květ
Přesličky jsou výtrusné rostliny, nikoli kvetoucí, a tudíž netvoří květy v pravém slova smyslu. Rozmnožují se pomocí výtrusů, které vznikají ve výtrusnicových klasech.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou rostlinu s plazivým, větveným oddenkem uloženým poměrně hluboko v půdě. Nadzemní fertilní lodyhy dosahují výšky 15–60 cm. Lodyhy jsou zelené, rýhované, duté, se 6–12 podélnými žebry. V uzlinách vyrůstají přesleny větví, které jsou rovněž rýhované a článkované. Lodyhy i větve jsou drsné díky vysokému obsahu křemičitých látek.
Listy
Listy jsou redukované a přeměněné v hnědočerné pochvy obepínající lodyhu v uzlinách. Pochvy jsou srostlé a zakončené zuby, jejichž počet odpovídá počtu žeber na lodyze (nejčastěji 6–12).
Květy a jiné znaky
Na vrcholu fertilních lodyh vyrůstá výtrusnicový klas válcovitého tvaru, délky 1–3 cm, se spirálně uspořádanými štítky nesoucími výtrusnice. Výtrusy jsou kulovité, zelené, s charakteristickými vlákénky (hapterami), které se při vlhku smršťují a při suchu rozvinují, což napomáhá šíření.
Doba výtrusnosti
Klasy dozrávají od května do července. V tomto období se uvolňují výtrusy, přičemž výtrusnost je závislá na lokálních klimatických podmínkách.
Léčivé účinky
Přeslička bahenní se vzhledem k obsahu alkaloidu palustrinu považuje za potenciálně toxickou rostlinu, zejména pro hospodářská zvířata. Oproti přesličce rolní (Equisetum arvense), která je tradičně užívána v bylinné medicíně, se přeslička bahenní nedoporučuje k vnitřnímu použití. Obsahuje rovněž vyšší koncentrace křemičitých látek, tříslovin a flavonoidů, nicméně využití v léčitelství je omezeno pro riziko otravy.
Zákonná ochrana
V České republice není přeslička bahenní zvláště chráněným druhem. Na některých lokalitách může být součástí chráněných mokřadních biotopů, čímž je nepřímo chráněna jako součást společenstva.
Rozšíření
Druh má cirkumpolární areál rozšíření. Vyskytuje se ve velké části Evropy, zasahuje i do severní Asie a na sever amerického kontinentu. V horských a podhorských oblastech Evropy je častější, v nižších polohách bývá vzácnější a lokálně vázaná na stabilní mokřady.
Rozšíření v ČR
Na území České republiky je rozšíření nerovnoměrné – častěji roste v chladnějších oblastech Českomoravské vrchoviny, Šumavy, Krkonoš a Jeseníků, vzácněji v teplých nížinách. V posledních desetiletích je patrný mírný úbytek populací v důsledku odvodňování luk a změn vodního režimu.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na Karlovarsku je přeslička bahenní hlášena z několika lokalit, zejména:
rašelinné a podmáčené louky v okolí Kynšperka nad Ohří
mokřady při Ohři u Chebu
prameniště a vlhké příkopy v blízkosti CHKO Slavkovský les, například v okolí Pramenského rašeliniště
vlhká lada u obce Vysoká Pec
Tyto lokality byly potvrzeny při floristických průzkumech do roku 2023.
Biotop
Druh je typický pro rašelinné a přechodové mokřadní biotopy s trvale vysokou hladinou vody. Osídluje luční rašeliniště, vlhké písčité louky, zamokřené příkopy i prameniště. Preferuje světlejší stanoviště, ale snáší i mírné zastínění.
Záměny
Nejčastější záměna nastává s přesličkou rolní (Equisetum arvense), která se odlišuje především tím, že její fertilní (jarní) lodyhy jsou bělavé, bez větví, zatímco vegetativní letní lodyhy jsou zelené. U přesličky bahenní jsou fertilní i sterilní lodyhy zelené a větvené. Dále je potřeba dávat pozor na přesličku lesní (E. sylvaticum), která má jemnější a bohatěji větvené postranní větévky.
Zajímavosti o druhu
Přeslička bahenní obsahuje alkaloidy s neurotoxickým účinkem, které způsobují u dobytka otravy projevující se nekoordinovanými pohyby a celkovou slabostí.
Díky vysokému obsahu oxidu křemičitého byly přesličky tradičně využívány jako přírodní smirkový materiál na leštění kovů a dřeva.
Rostliny jsou vývojově starobylé – přesličkovité představují jednu z linií cévnatých rostlin, které se vyvinuly již v období prvohor.