kornice svazčitá - Encoelia fascicularis
Čeleď
Kornice svazčitá náleží do čeledi Helotiaceae, která sdružuje saprotrofní diskomycety vyskytující se na dřevní hmotě a rostlinných zbytcích. Tato čeleď zahrnuje více rodů s drobnými pohárkovitými plodnicemi, často přisedlými na substrátu.
Popis
Habitat
Druh je saprotrofní houba vyrůstající na odumřelém dřevě listnatých stromů, zejména na větvích a kmenech buku (Fagus), javoru (Acer) a dalších dřevin. Preferuje spíše vlhčí polohy v lužních lesích, bučinách a podél vodních toků, kde se hromadí větší množství spadaného dřeva.
Plodnice – velikost a jiné znaky
Plodnice vyrůstají zpravidla ve svazcích, často těsně natěsnaných k sobě. Mají tvar drobných pohárků, v průměru dosahují velikosti 2–6 mm, výjimečně až 8 mm. Povrch vnější strany je jemně plstnatý, bělavý až šedohnědý, vnitřní hymeniální plocha je hladká, světle až sytě hnědá. Okraj pohárků je zpočátku ohrnutý dovnitř, v dospělosti se rozevírá. Plodnice vyrůstají na krátkých, tmavších, více či méně přisedlých třeni.
Mikroskopicky jsou charakteristické podlouhlé válcovité výtrusy o velikosti cca 13–17 × 3–4 µm, bez přehrádek, hyalinní, hladké. Parafýzy jsou vláknité, lehce rozšířené na vrcholu.
Léčivé účinky
V odborné literatuře nejsou doloženy léčivé ani kulinářské využití tohoto druhu. Vzhledem k malé velikosti plodnic, nenápadnosti a omezenému výskytu není sbírán ani využíván.
Zákonná ochrana
Kornice svazčitá není v České republice chráněna dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ani není uvedena v CITES. V Červeném seznamu makromycetů ČR není zařazena mezi druhy hodnocené jako ohrožené. Přesto je vhodné respektovat její ekologickou vazbu na mrtvé dřevo a podílet se na ochraně přírodních biotopů s dostatkem tlejícího materiálu.
Rozšíření
Celkové rozšíření
Encoelia fascicularis je rozšířena v mírném pásu Evropy, méně početně i v severní Africe a některých oblastech západní Asie. V Evropě je nejčastější v atlantickém a subatlantickém klimatu.
Rozšíření v ČR
Na území České republiky se jedná o poměrně vzácný druh, vyskytující se zejména v listnatých lesích pahorkatin a nížin. Nejvíce nálezů je evidováno v Čechách, především v oblastech s rozlehlými bučinami (například Český kras, Křivoklátsko, Podyjí).
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji je výskyt spíše roztroušený a nálezy jsou vzácné.
Biotop
Optimálními biotopy jsou vlhké listnaté porosty s bohatým podílem mrtvého dřeva, zejména menších větví a odpadlých kmínků v pokročilém stupni rozkladu. Roste nejčastěji na spadaném dřevě s tenkou kůrou, které udržuje mikroklima s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Záměny
Kornice svazčitá může být zaměněna za příbuzné drobné diskomycety, zejména za kornici jasanovou (Encoelia fraxinicola) a kornici topolovou (Encoelia furfuracea).
Rozlišovací znaky:
kornice jasanová Encoelia fraxinicola – vyrůstá výhradně na jasanových větvích a její plodnice mají spíše kulovitý tvar s výrazněji uzavřeným okrajem, často připomínající nepravidelné číšky.
kornice otrubičnatá Encoelia furfuracea – vyskytuje se zejména na topolu, plodnice bývají větší, povrch je jemně bradavičnatý až šupinkatý.
U jiných drobných askomycetů (např. rod Ciboria nebo Hymenoscyphus) je hymeniální plocha obvykle světlejší a plodnice nejsou svazčité.
Zajímavosti o druhu
V anglosaské literatuře bývá někdy nazývána "Clustered Encoelia" podle svého typického svazčitého růstu.
Přestože je nenápadná, její přítomnost signalizuje příznivé podmínky pro biodiverzitu saprotrofních hub.
Vzácnost nálezů je částečně způsobena drobnými rozměry a krátkou dobou vývoje plodnic, které rychle vysychají.
Systematika rodu Encoelia byla opakovaně přehodnocována, některé starší práce uvádějí širší pojetí druhu zahrnující více ekologických forem.