kornice otrubičnatá - Encoelia furfuracea
Čeleď
Kornice otrubičnatá náleží do čeledi Helotiaceae, řazené do třídy Leotiomycetes, řádu Helotiales. Tato čeleď zahrnuje převážně saprotrofní houby, které se vyznačují drobnými miskovitými až diskovitými apothecii a mikroskopickými výtrusy uloženými v tenkostěnných vřeckách.
Popis
Habitat
Kornice otrubičnatá je dřevožijný saprotrof vyrůstající především na odumřelých větvích a větších větvičkách listnáčů, zejména lísky obecné (Corylus avellana), břízy (Betula), olše (Alnus) a méně často i jiných dřevin. Plodnice se objevují v chladnější části roku, obvykle od podzimu do časného jara, při vyšší vlhkosti a mírných teplotách.
Plodnice – velikost a jiné znaky
Plodnice vyrůstají v hustých skupinách, mají miskovitý až terčovitý tvar, v průměru 0,3–1 cm, v mládí často uzavřené okrajem směřujícím dovnitř, později se rozevírají a stávají se ploše miskovitými. Vnější povrch plodnice je světle okrový až hnědavý, charakteristicky otrubičnatě zrnitý (jemně šupinkatý či moučnatý vzhled), což dalo houbě druhové jméno. Vnitřní plodná plocha (hymenium) je hladká, hnědá až tmavě hnědá. Konzistence je tenkostěnná, křehká, na dotek křehce voskovitá.
Mikroskopické znaky
Vřecka jsou kyjovitá, osmivýtrusá, cca 60–80 × 5–7 µm. Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, elipsoidní až mírně válcovité, velikosti asi 10–14 × 3–4 µm. Parafýzy jsou vláknité, často na vrcholu rozšířené a mírně pigmentované.
Léčivé účinky
V literatuře nejsou doloženy žádné ověřené léčivé účinky ani využití kornice otrubičnaté v tradiční medicíně. Houba je nejedlá a postrádá význam pro kulinářské nebo farmaceutické využití.
Zákonná ochrana
Druh není v České republice zvláště chráněn podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny), ani není veden v přílohách úmluvy CITES. Nefiguruje na Červeném seznamu makromycetů ČR jako ohrožený nebo kriticky ohrožený taxon. Vzhledem k nenápadnému způsobu života a častému přehlížení zůstává rozšíření v mnoha regionech nedostatečně zdokumentováno.
Rozšíření
Globálně
Kornice otrubičnatá je rozšířena v mírném pásu Evropy, zasahuje i do Severní Afriky a části západní Asie. Lze ji nalézt od nížin po pahorkatiny.
V ČR
V České republice je považována za poměrně běžný, avšak málo pozornosti budící druh. Vyskytuje se prakticky ve všech oblastech s dostatkem vlhkých listnatých porostů, zejména v blízkosti potoků a v lísko-olšových porostech.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji hojnější.
Biotop
Preferuje vlhčí stanoviště s dostatkem trouchnivějícího dřeva listnáčů v pokročilém stádiu rozkladu. Vyrůstá často na odumřelých přisedlých větvích ještě připojených k živému stromu nebo na spadlém dřevě s kůrou. Méně častá je na holém dřevě bez kůry.
Záměny (podobné druhy a rozlišovací znaky)
Nejčastější záměna může nastat s následujícími drobnými diskovitými askomycety:
Encoelia fascicularis (kornice svazčitá): Liší se většími, masitějšími plodnicemi, které bývají pevněji přisedlé, v mládí často uzavřené a vytvářejí více svazčité trsy. Povrch není tak zřetelně otrubičnatý, spíše jemně plstnatý.
Encoelia furfuracea var. endocarpi: Některé mykologické prameny uvádějí odchylné variety lišící se mikroskopickými detaily výtrusů.
Peziza spp.: Většina druhů rodu Peziza je větší, má hladký vnější povrch bez otrubičnaté vrstvičky a roste na zemi či humusu, nikoli přímo na větvích.
Rozlišení je nejlépe provést kombinací makroskopických znaků (substrát, vzhled povrchu) a mikroskopického měření výtrusů.
Zajímavosti o druhu
Kornice otrubičnatá je typickou ukázkou včasně jarní mykoflóry, kdy mnoho saprotrofních hub využívá období tání a vysoké vzdušné vlhkosti. Plodnice jsou schopny vysychat a opakovaně se regenerovat při deštích, což jim umožňuje dlouhodobou životnost i několik týdnů. Tento druh slouží jako bioindikátor přítomnosti starších, vlhkých porostů s ponechaným dřevním opadem, přispívá k rozkladu lignocelulózy a cyklu živin v ekosystémech. Přestože není hospodářsky významný, má velký ekologický význam jako součást saprotrofní složky lesních biocenóz.