dřevnatka parohatá - Xylaria hypoxylon
Čeleď
Dřevnatka parohatá náleží do čeledi Xylariaceae, která zahrnuje saprotrofní až slabě parazitické druhy mikroskopických i makroskopických hub vřeckovýtrusných (Ascomycota). Typickým znakem čeledi je tvorba tvrdých stromat s povrchovou vrstvou perithecií, ve kterých dozrávají vřecka s výtrusy.
Popis
Habitat:
Dřevnatka parohatá je hojně rozšířený saprotrofní druh, který rozkládá mrtvé dřevo listnatých i jehličnatých stromů, především trouchnivějící pařezy, odumřelé větve, někdy i ležící kmeny. Nejčastěji se vyskytuje v lužních a listnatých lesích, parcích, zahradách a lesních okrajích.
Plodnice – velikost a jiné znaky:
Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo v hustých trsech. Zpočátku mají nepravidelný kyjovitý tvar, později jsou výrazně rozvětvené, připomínající parůžky, což je hlavní určovací znak.
Výška: 3–8 cm (výjimečně až 10 cm)
Šířka: 0,3–0,8 cm na jednotlivých ramenech
Povrch: mladé plodnice šedavé, pokryté jemným bělavým povlakem konidií (anamorfa – Xylaria hypoxylonforma conidifera), později černající a tvrdnoucí. Starší plodnice jsou zcela černé a hladké.
Konzistence: dřevnatě tuhá až tvrdá, vytrvává přes zimu.
Hymenium: perithecia ponořená pod povrchem stromatu, viditelná jako drobné tečky při zralosti.
Plodnice vyrůstají celoročně, nejhojněji od podzimu do jara.
Léčivé účinky
V současné době nejsou doloženy přímé léčivé účinky této houby v humánní medicíně. Některé druhy rodu Xylaria obsahují bioaktivní metabolity s antimikrobiálními a cytotoxickými účinky, avšak praktické využití dřevnatky parohaté v léčitelství není obvyklé. Výzkumy zaměřené na sekundární metabolity probíhají spíše v oblasti farmakognosie a biotechnologií.
Zákonná ochrana
Dřevnatka parohatá není zvláště chráněným druhem dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ani není uvedena v CITES nebo v aktuálních verzích Červeného seznamu hub České republiky. Patří k běžným druhům bez statutární ochrany.
Rozšíření
Celkové rozšíření:
Druh je rozšířen v mírném a subtropickém pásmu Evropy, Severní Ameriky i Asie. Vyskytuje se prakticky na celém území Evropy včetně Britských ostrovů, Skandinávie a Středomoří.
Rozšíření v ČR:
Na území České republiky jde o hojný a běžný druh nacházený od nížin až po horské oblasti.
Rozšíření na Karlovarsku:
V posledních 10 letech byla ověřená četná naleziště v oblasti Slavkovského lesa, Doupovských hor i Krušných hor, zejména v okolí Lokte, Kyselky, Bečova nad Teplou a Hroznětína. Patří k často nacházeným druhům při zimních procházkách v listnatých lesích.
Biotop
Preferuje rozkládající se tvrdé dřevo listnáčů (dub, buk, habr, bříza) i jehličnanů (smrk, borovice), zejména ve vlhkých lesích s dostatkem trouchnivějícího dřeva. Často roste na bázi odumřelých pařezů a větví ve fázi pokročilého rozkladu.
Záměny
Dřevnatku parohatou lze zaměnit s několika příbuznými i nepříbuznými druhy. Rozlišovací znaky jsou následující:
Dřevnatka mnohotvárná (Xylaria polymorpha) – obvykle větší, méně větvená (často jen kyjovitá nebo palcovitá), plodnice dosahují až 12 cm výšky, povrch hladký, černý, nikdy výrazně rozvětvený jako "parůžky".
Klanolístka obecná (Clavulina coralloides) – plodnice bývají bílé až bělavé, křehké, roste na zemi v opadu, nikoliv na dřevě.
Kuřátka (např. Ramaria spp.) – masité, větvené houby na půdě, zpravidla žluté, okrové, růžové, nikdy černé a dřevnaté.
Dřevnatka dlouhonohá (Xylaria longipes) – menší, méně nápadná, s delší "stopkou", vyrůstá spíše jednotlivě na větvích.
Zajímavosti o druhu
Dřevnatka parohatá je saprotrof zásadní pro rozklad tvrdého dřeva, přispívá k cyklu živin v lesních ekosystémech.
Mladé plodnice s bělavým povlakem konidií (anamorfa) jsou někdy fotografovány mylně jako samostatný druh.
Tvrdé černé stromaty bývají dekorativním prvkem "zimních hub" – lze je nalézt i pod sněhem.
Plodnice často vytrvávají na substrátu po mnoho měsíců, někdy i více než rok.
V minulosti byla houba používána v lidovém léčitelství v Asii, avšak v Evropě takové použití nebylo běžné.
V angličtině je známá jako "Candlesnuff Fungus" (houba připomínající knot svíčky).