pavučinec pelargoniový — Cortinarius flexipes

18.08.2020

Cortinariaceae - pavučincovité

Klobouk: o průměru 15-40 mm je zprvu kuželovitý, pak zvoncovitý až sklenutý, nakonec plochý, obvykle se špičatým hrbolem, hygrofánní, za vlhka světle až tmavě fialově hnědý, za sucha okrově hnědý, hustě pokrytý bílými vláknitými šupinkami; okraj je ostrý. Lupeny jsou široké, břichaté, ke třeni široce připojené, nejprve šedofialové až hnědofialové, pak tmavě rezavě hnědé. Třeň je 3-7 cm dlouhý, 3 až 6 mm široký, válcovitý, nejprve plný a pružný, nakonec dutý, s výraznou bílou prstenovitou zónou, na tmavě fialovém až červenohnědém podkladě podélně bíle vláknitý, ale i s několika neúplnými bílými kroužky.

Dužnina: je tenká, okrová až tmavohnědá, na vrcholu třeně tmavě fialová; má houbovou chuť a vůni jako listy muškátu.

Výskyt: roste v kyselých jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, méně často pod listnáči (bříza).

Záměna: pavučinec plevnatý (Cortinarius paleaceus) nemá hustě bíle šupinkatý klobouk a dužnina ve třeni nemá nikde fialový nádech.



Zdroj: Velký atlas hub, Pavol Škubla, Príroda, 2007