pečárka lesní — Agaricus silvaticus

19.08.2020

Agaricaceae - pečárkovité

Klobouk: 5-10 cm široký, v mládí zvoncovitě sklenutý, ve stáří rozložený a mnohdy s nízkým hrbolem, zpočátku okrový, později skořicový, na místech po doteku nabíhající červeně, pokožka s tmavými, nejčastěji hnědými vlákny a šupinami. Lupeny volné, husté, zprvu šedorůžové, později červenavé, hnědé nebo až černé. Třeň 7-10 x 1-1,5 cm, válcovitý, s kyjovitě ztlustlou bází, bílý, hladký, leckdy s hnědavými šupinkami, na místech po doteku zbarvující se do červena; prsten tenký, snadno mizivý, nahoru stažitelný.

Dužnina: poměrně tenká, bílá, na řezu ihned nabíhající do krvavě červena; vůně po čerstvém dřevě.

Výtrusy: 5-6 x 3-4 um, elipsoidní; výtrusný prach hnědavý.

Výskyt: roste místy dosti hojně v jehličnatých nebo smíšených lesích, s oblibou pod smrky, často pospolitě; dává přednost vápnitým půdám; červenec až říjen.

Poznámky: Dobrá jedlá houba.

Možnosti záměny: lze ji zaměnit za pečárku perličkovou (Agaricus praeclaresquamosus = Agaricus placomyces = Agaricus meleagris) a pečárku koroptví (Agaricus phaeolepidotus), které jsou jedovaté, avšak naštěstí vzácné. Obě se na řezu - zvláště na spodu třeně - nezbarvují červeně, nýbrž žlutě. Kromě toho existuje ještě řada jiných pečárek, které se sice též zbarvují červeně, ale všechny jsou jedlé. Začátečníci si musí dát pozor na záměnu pečárky lesní s červenajícími jedovatými druhy bedel.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998