pýchavka obecná — Lycoperdon perlatum

19.08.2020

Lycoperdaceae - pýchavkovité

Plodnice: 3-8 cm vysoká a 2-3 cm široká, obráceně hruškovitá, popř. lahvicovitá (takže působí dojmem, jako by měla třeň), v mládí bílá, šedá nebo krémová, později žlutohnědá až šedohnědá, především na kulovité části pokrytá hustě ostny různé délky, které se lehce odlamují a zanechávají na endoperidil síťovitý vzorek; v době zralosti vzniká na středu malý kulovitý otvor, z něhož se dostávají ven výtrusy; vnitřek plodnice tvoří v horní části plodný teřich (gleba) a ve spodní části sterilní "třeň"; dužnina je zprvu jemná a bílá, později se zbarvuje žlutavě, šedohnědě nebo zelenavě a kašovatí; gleba se v době zralosti mění v hnědou masu výtrusů.

Výtrusy: 3-4 um, kulovité, bradavčité; výtrusný prach olivově hnědý.

Výskyt: roste velmi hojně v listnatých a jehličnatých lesích, často ve skupinách; červenec až listopad.

Poznámky: v mládí jedlý (pokud je vnitřek plodnice bílý). Nejčastěji se připravuje tak, že se nejprve odstraní vnější okrovka, houba se nakrájí na plátky a pak se obaluje nebo opéká.

Možnosti záměny: může být zaměněna za jinou, v mladí jedlou, ale méně doporučeníhodnou pýchavku horskou (Lycoperdon foetidum), jejíž hnědavé až černavé ostny tak snadno neodpadávají a která má nepříjemný zápach. Posledně uvedený znak platí i pro nejedovatou, avšak nechutnou pýchavku hruškovitou (Lycoperdon pyriforme), která kromě toho roste na dřevě a má hladké výtrusy.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998