helmovka ředkvičková — Mycena pura

Mycenaceae

Popis: klobouk až 6 cm široký, zpočátku zvoncovitý, později vyklenutý, vyboulený až téměř rozložený s tupým hrbolkem, asi do třetiny prosvítavě rýhovaný, za vlhka růžový či nafialovělý, jinak šeříkově růžový až žlutě bělavý. Lupeny krátce zoubkem sbíhavé, přirostlé, růžové a měkké. Třeň má helmovka ředkvičková bledě šeříkový, válcovitý až mírně kyjovitý, dole bíle plstnatý, obvykle s tmavším odstínem než klobouk. Vůně a chuť ředkvičková.

Výskyt: hojný druh.

Doba výskytu: červenec až listopad.

Využití: mírně jedovatý druh. Obsahuje jed muskarin.

Biotop: na spadaném listí a jehličí, roste velmi hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. V zahradách a parcích, hájích a na loukách.

Záměna: helmovka narůžovělá (Mycena rosea) je mohutnější, světle růžově zbarvená a roste v teplejších listnatých a smíšených lesích pod buky a habry. Helmovka zoubkatá (Mycena pelianthina) má lupeny tmavší a ostří má černé. Helmovka dvojvonná (Mycena diosma) má živě purpurově až hnědofialově zbarvený klobouk, lupeny i třeň, vůní připomíná krabičku od cigaret a roste pouze v bučinách.

Použitá literatura:

ANTONÍN, Vladimír a Ladislav HAGARA. Houby. 7. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-259-1.

KEIZER, Gerrit J. Houby: encyklopedie. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 288 s. Encyklopedie (Rebo). ISBN 80-723-4479-X.

LOHMEYER, Till R. a Ute KÜNKELEOVÁ. Houby: Určování a sběr, více než 400 detailních zobrazení. 1. Praha: Nakladatelství Slovart, s.r.o., 2014. ISBN 978-80-7391-806-4.

MIKŠÍK, Michal. 1000 českých a slovenských hub. 1. Praha: nakladatelství Svojtka & Co. s. r. o., 2015. ISBN 978-80-256-1190-6.