lesklokorka jehličnanová — Ganoderma carnosum

Čeleď:
Lesklokorka jehličnanová náleží do čeledi lesklokorkovitých (Ganodermataceae), která zahrnuje dřevokazné houby typicky rostoucí na odumřelém či oslabeném dřevě stromů, přičemž několik druhů má význam v tradiční medicíně.

Popis:

Habitat:
Ganoderma carnosum se vyskytuje téměř výhradně na jehličnatých dřevinách, zejména na borovici lesní (Pinus sylvestris), smrku ztepilém (Picea abies) a jedli bělokoré (Abies alba). Upřednostňuje starší, narušené či odumírající stromy nebo pařezy. Roste převážně v horských a podhorských lesích se stabilně vlhčím mikroklimatem, často na nevápenitých půdách.

Vzrůst:
Plodnice bývají víceleté, dorůstají velikosti obvykle mezi 10–30 cm v průměru. Mají typicky vějířovitý až konzolovitý tvar a jsou přisedlé k substrátu bez zřetelného třeně.

Povrch:
Vrchní povrch klobouku je lesklý až lakovaný, u mladých plodnic výrazně tmavě hnědý s červenohnědými odstíny, postupně matní a hnědne. Okraj je při růstu bílý až krémový, což je cenný rozlišovací znak.

Rourky a póry:
Rourkatá část je bělavá až okrová, póry jsou jemné, okrouhlé, 4–6 na 1 mm. Při poranění rourky pomalu hnědnou.

Dužnina:
Konsistence dužniny je korkovitá, tvrdá, při vyschnutí velmi odolná.

Doba "květu" (vytváření plodnic):
Plodnice se tvoří od pozdního jara (květen–červen) do podzimu, avšak přežívají i několik let, takže jsou pozorovatelné celoročně.

Léčivé účinky:
Na rozdíl od známější Ganoderma lucidum (lesklokorky lesklé) je tento druh podstatně méně prozkoumán z hlediska farmakologických vlastností. Omezené studie naznačují přítomnost triterpenoidů a polysacharidů s potenciálním imunomodulačním účinkem, avšak v praxi se v lidovém léčitelství téměř nevyužívá. Výzkum chemického složení a biologických účinků tohoto druhu je zatím spíše okrajový.

Zákonná ochrana:
Ganoderma carnosum v České republice není zákonem chráněna jako zvláště chráněný druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Není uvedena ani v přílohách CITES a nefiguruje v Červeném seznamu hub ČR v kategoriích kriticky ohrožený, silně ohrožený nebo ohrožený druh. Přesto je v některých regionech považována za indikátor starých lesních porostů a její populace je vhodné sledovat.

Rozšíření:
Druh je rozšířen převážně v mírném pásu Evropy a v některých oblastech západní Asie. Vyhledává chladnější klimata horských a podhorských oblastí s dominancí jehličnanů.

Rozšíření v ČR:
V České republice je znám zejména z vyšších poloh Českého lesa, Šumavy, Krušných hor a Krkonoš. Nálezy jsou roztroušené a lokálně vzácnější ve srovnání s lesklokorkou lesklou.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let):
V Karlovarském kraji byly potvrzeny nálezy zejména v oblasti Krušných hor – okolí Horní Blatné, Božího Daru a Abertam, kde byla dokumentována na starých pařezech borovic a smrků.

Biotop:
Preferuje staré porosty jehličnanů, často na pařezech a odumřelých kmenech ve stinných, vlhkých místech. Vzácněji se objevuje i na živých stromech s poškozeným kmenem. Růst bývá spojen s postupným rozkladem dřeva a výskytem dalších dřevokazných hub.

Záměny:
Ganoderma carnosum je možné zaměnit zejména s těmito druhy:

• Lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum): Roste převážně na listnáčích, má výrazně lesklejší a více zbarvený povrch s oranžovými až červenohnědými tóny. Okraj bílý při růstu, dužnina světlejší.

• Lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum): Má matný, šedohnědý až šedý povrch bez lesku, póry při dotyku zhnědnou, vytváří výrazný vícelistý útvar.

• Lesklokorka borová (Ganoderma resinaceum): Roste na listnáčích (hlavně dubu), povrch je v mládí měkčí a živicovitý.

Rozlišovací znaky: substrát (jehličnany), mírně lesklý klobouk, víceletost plodnice, korkovitá dužnina, jemné póry.

Zajímavosti o druhu:

• Plodnice mohou přežívat i 3–5 let, přičemž postupně přirůstají v tloušťce.

• Patří k významným rozkladačům dřeva v horských lesích, přispívá k rozkladu ligninu a obohacuje půdu o organickou hmotu.

• V některých lesnických studiích je sledována jako indikátor starých porostů s omezeným narušením hospodařením.

• Molekulární studie odhalily, že historicky byly evropské populace mylně určovány jako Ganoderma lucidum, což vedlo k revizi nomenklatury.

• Pro houbaře nemá kulinární význam – plodnice jsou velmi tvrdé a nejedlé.