
Běloprstka bělavá (Cephalanthera damasonium)
Čeleď
Běloprstka bělavá je druhem z čeledi vstavačovité (Orchidaceae), která představuje jednu z největších čeledí krytosemenných rostlin. Vstavačovité se vyznačují vysoce specializovanou stavbou květů, složitými mechanismy opylování a často i výraznou vazbou na mykorhizní symbiózu s půdními houbami. Čeledi dominují druhy s vytrvalým podzemním oddenkem a semeny, která ke klíčení nezbytně potřebují soužití s mikroskopickými houbami.
Popis
Habitat
Běloprstka bělavá je druh vázaný převážně na listnaté lesy, zejména na světlé bučiny, doubravy, suťové lesy a křovinaté lemy porostů. Preferuje podloží s vápenatým nebo bazickým substrátem, případně s neutrálními půdami bohatými na humus. Nejlépe se jí daří ve stanovištích s částečným zastíněním, stabilní půdní vlhkostí na jaře a letním vysycháním horní vrstvy. Nesnáší přílišné zastínění (např. v hustých monokulturách smrku) ani intenzivní disturbanci půdy.
Vzrůst
Jedná se o vytrvalou, oddenkatou bylinu, dosahující výšky 20–50 cm. Lodyha je přímá, nevětvená, v dolní části někdy jemně chlupatá, směrem vzhůru hladká a světle zelená až slabě načervenalá.
Listy
Listy jsou vejčitě kopinaté až eliptické, 4–12 cm dlouhé, široké asi 1–3 cm, na bázi pochvovitě objímají lodyhu. Čepele jsou celokrajné, tuhé a matné, se zřetelnou obloukovitou žilnatinou, konce listů bývají tupé nebo mírně špičaté. Největší listy jsou zpravidla v dolní a střední části lodyhy, směrem vzhůru se postupně zmenšují.
Květy
Květenství tvoří řídký hrozen s obvykle 3–12 květy, které jsou krémově bílé až slabě nažloutlé. Květy jsou typicky částečně zavřené (kleistogamní), jen vzácně se plně rozevírají. Vnější okvětní lístky (sepaly) a vnitřní okvětní lístky (petaly) vytvářejí přilbovitou strukturu kryjící pohlavní orgány. Pysk je celistvý, kratší než ostatní lístky, na vrcholu tupý a mírně vykrojený. Tyčinka s prašníkem je skloněná dolů. Květy jsou opylovány hmyzem, ale častá je i samosprašnost.
Doba květu
Kvetení probíhá od poloviny května do konce června, ve vyšších a chladnějších polohách může přecházet až do července. Obvykle první květy rozkvétají koncem května a poslední vytrvávají do první dekády července.
Léčivé účinky
Historicky nebyly popsány žádné významné léčebné využití běloprstky bělavé. V lidovém léčitelství se vyskytují jen ojedinělé zmínky o používání odvaru z oddenku při lehkých zažívacích potížích, ale vědecké důkazy o účinnosti chybí. Vzhledem k právní ochraně druhu není sběr ani experimentální využití legální ani doporučitelné.
Zákonná ochrana
V České republice je běloprstka bělavá zařazena mezi ohrožené druhy (§2 vyhlášky č. 395/1992 Sb., příloha II). Patří též mezi druhy, které jsou součástí ochrany přírodních stanovišť v rámci soustavy Natura 2000. V případě zjištění populace je povinnost jejího sledování a ochrany stanoviště, zejména proti likvidaci lesního podrostu, nadměrnému hnojení a zalesňování nevhodnými dřevinami.
Rozšíření
Areál druhu sahá od západní Evropy (Britské ostrovy) přes střední Evropu až po Kavkaz a Malou Asii. V Evropě je běžnější v teplejších částech, v severnějších oblastech se vyskytuje jen roztroušeně.
Rozšíření v ČR
V Česku má mozaikovitý výskyt soustředěný zejména do oblastí s vyšším zastoupením vápencového podloží a teplejším klimatem. Nejčastěji se vyskytuje v:
Českém krasu
Moravském krasu
Podyjí
Českém středohoří
oblasti Drahanské vrchoviny
Štrambersku
roztroušeně v Podkrušnohoří
V jižních a západních Čechách je mnohem vzácnější.
Rozšíření v Karlovarsku (pouze lokality potvrzené v posledních 10 letech)
PR Rýžovna, NPR Božídarské rašeliniště, Plešivec
Biotop
Optimální biotopy jsou:
světlé bučiny s částečným zápojem stromového patra,
suťové a reliktní listnaté lesy,
křovinaté lemy na vápnitých a bazických půdách,
stanoviště s dostatkem jarní vláhy a letním vysycháním horní vrstvy půdy.
Běloprstka špatně snáší dlouhodobé zastínění, sukcesi s nárostem hustého podrostu, silnou eutrofizaci a perturbaci půdy.
Záměny
Nejčastější záměna nastává s:
běloprstkou dlouholistou (Cephalanthera longifolia), která má listy podlouhle kopinaté a delší než širší, s výrazně špičatým koncem, květy jsou otevřenější a čistě bílé.
okroticí bílou (Epipactis albensis), liší se stavbou pysku a širším přisedlým květem s mírně zeleným nádechem.
Správná identifikace vyžaduje zkušenost s morfologií orchidejí.
Zajímavosti o druhu
Běloprstka bělavá je částečně mykotrofní, semena klíčí výhradně v přítomnosti symbiotických hub (zejména Tomentella).
V některých letech může vytvořit bohaté porosty, zatímco jindy zůstává zcela pod zemí.
Kleistogamie (samosprašné květy) je adaptací na malý počet opylovačů v hlubokých lesích.
Druh je významným indikátorem zachovalosti lesních biotopů s dlouhou kontinuitou a minimálním zásahem.
Běloprstka bělavá je v Karlovarském kraji stále vzácná a lokálně ohrožená rostlina, jejíž populace přežívají jen na několika stabilních stanovištích. Dlouhodobá ochrana vyžaduje sledování mikroklimatu a režimu hospodaření v lesích.