Kropenáč vytrvalý (Swertia perennis)
Čeleď:
Hořcovité (Gentianaceae)
Popis
Kropenáč vytrvalý je statná vytrvalá bylina s nápadnými fialovými květy, která dosahuje výšky zpravidla 20–60 cm. Stonek je přímý, nevětvený, obvykle hranatý a lysý. Z oddenku vyrůstají přízemní listy, které tvoří růžici, zatímco lodyžní listy jsou vstřícné, přisedlé, vejčitě kopinaté, celokrajné a žilnaté, na líci sytě zelené, na rubu světlejší.
Květy jsou pětičetné, uspořádané do rozvolněných vidlanů. Kališní lístky jsou kopinaté a kratší než korunní. Koruna je nápadně fialově modrá s tmavšími skvrnami, v průměru 15–20 mm velká, hluboce rozdělená do pěti laloků, na jejichž bázi bývají výrazné medníkové šupinky se žlázkami, což je pro tento druh charakteristický znak. Tyčinek je pět, nitky jsou kratší než korunní laloky, prašníky jsou podlouhlé a žluté. Semeník je svrchní, dvoupouzdrý, přechází v nitkovitou čnělku s dvoulaločnou bliznou. Plodem je tobolka pukající dvěma chlopněmi, obsahující četná drobná semena.
Habitat kropenáče vytrvalého je vázán na prameniště, slatinné louky, rašeliniště a okraje potoků, kde půda bývá trvale podmáčená, kyselejší a bohatá na organickou hmotu. Vzácně může osidlovat i rašelinné smrčiny a rozvolněné vysokobylinné porosty v submontánních a montánních polohách.
Doba květu
Obvykle od července do září, při příznivých podmínkách může začínat kvetení už koncem června.
Léčivé účinky
Rostlina obsahuje hořčiny a glykosidy podobné jako jiné hořcovité druhy (např. amarogentin). V tradiční lidové medicíně byla využívána k podpoře chuti k jídlu, k povzbuzení trávení a při rekonvalescenci po infekčních chorobách. Vzhledem k ochraně druhu a obsahu některých potenciálně dráždivých látek není dnes sběr k léčebným účelům doporučován.
Zákonná ochrana
V České republice je kropenáč vytrvalý zařazen mezi druhy silně ohrožené (C2 podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Patří též k druhům chráněným evropskými předpisy v rámci soustavy Natura 2000, zejména jako součást přírodních stanovišť mokřadního charakteru. Jakýkoli sběr, poškozování porostů nebo zásahy do biotopu jsou zakázány.
Rozšíření
Areál druhu je boreomontánní. Vyskytuje se v Evropě především v Alpách, Karpatech, na severu Skandinávie, v Pyrenejích, izolovaně v některých horských oblastech Balkánu, zasahuje i do východní Evropy a východní Asie. V nižších polohách je výskyt vzácný a silně fragmentovaný.
Rozšíření v ČR
V České republice roste roztroušeně v podhorských a horských oblastech, zejména na Šumavě, v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, v Moravskoslezských Beskydech a vzácněji i v jiných oblastech. V Čechách patří k nejvýznamnějším lokalitám rašeliniště a prameniště Šumavy a Krušných hor.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
V Karlovarském kraji se výskyt soustředí především na rašeliniště a prameniště v Krušných horách. Ověřené recentní lokality zahrnují zejména následující území:
NPR Božídarské rašeliniště
NPR Rolavská vrchoviště
PR Přebuzské vřesoviště
Mokřady v okolí Abertam a Horní Blatné
Z těchto lokalit pocházejí údaje z vegetačních průzkumů v období 2015–2024.
Biotop
Ekologické optimum leží na trvale zamokřených, mírně kyselých rašelinných a přechodových slatinách, v prameništích a podmáčených subalpínských loukách s vysokým podílem mechů a ostřic. Často se vyskytuje spolu s druhy jako Carex limosa, Menyanthes trifoliata, Eriophorum angustifolium nebo Pinguicula vulgaris.
Záměny
V terénu je možná záměna zejména s některými druhy rodu Gentiana (hořec), zejména s hořcem tolitovitým (Gentiana asclepiadea), který však má modře zbarvené, ale větší a zvonkovité květy bez tmavých teček a s jinou stavbou květenství. Odlišit jej lze také od hořečku brvitého (Gentianopsis ciliata), jehož korunní laloky jsou na okraji nápadně brvité.
Zajímavosti o druhu
Kropenáč vytrvalý patří k reliktům chladnějších období holocénu a jeho populace jsou značně citlivé na odvodňování rašelinišť a eutrofizaci. Přestože je považován za nenápadný, v době květu působí velmi dekorativně díky své typické fialové kresbě koruny. Botanicky je zajímavý také svojí specializací na mokřadní biotopy a obsahovými látkami příbuznými tradičně využívaným druhům hořců. Z hlediska genofondu patří k indikátorům zachovalosti rašelinišť a prameništních stanovišť.