Mléčivec alpský (Cicerbita alpina)

Čeleď
Mléčivec alpský náleží do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), konkrétně do tribu Cichorieae. Tato skupina je charakteristická přítomností mléčnic, jazykovitými květy a převážně bylinami mírného pásu.

Popis

Habitat
Cicerbita alpina je rostlina vázaná na chladnější a vlhčí horské oblasti, kde nachází optimální podmínky na prameništích, vlhkých horských loukách, podmáčených pasekách či okrajích vysokohorských lesů. Preferuje stanoviště s dostatečnou zásobou vláhy, humózní půdy a vyšší nadmořské výšky, obvykle od 900 do 2 200 metrů.

Vzrůst
Jedná se o vytrvalou statnou bylinu dorůstající zpravidla 60–150 cm výšky. Vzácně může v příznivých podmínkách přesáhnout i 180 cm. Oddenek je krátký a silný, rostlina vytváří řídký trs.

Lodyha
Přímá lodyha je robustní, dutá, v horní části větvená, na povrchu řídce pýřitá až olysalá, někdy s nafialovělým nádechem. Lodyha obsahuje bělavé mléko, které je po poranění dobře patrné.

Listy
Přízemní listy jsou velké, řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité až vejčité, peřenolaločnaté s hrubě pilovitým okrajem. Laloky jsou nepravidelně špičaté, čepel může dosahovat až 40 cm délky. Lodyžní listy jsou střídavé, směrem vzhůru se zmenšují, méně dělené a přisedlé se srdčitou bází objímající stonek.

Květy a jiné znaky
Úbory jsou uspořádány v rozkladitých latovitých květenstvích, jednotlivé úbory mají 20–35 jazykovitých květů. Květy jsou čistě modré až fialovomodré, vzácně světlejší. Zákrov je válcovitý, složený z několika řad úzce kopinatých listenů. Kalich chybí, zákrovní listeny jsou šedozelené s tmavším středním žebrem. Jazykovité květy nesou pěticípý lem. Semena jsou podlouhle vejcovitá nažka s chmýrem, šedavě bílým.

Doba květu
Mléčivec alpský kvete od července do září. V nižších polohách (pod 1 200 m) začíná kvetení dříve, ve vyšších nadmořských výškách vrcholí často až v srpnu.

Léčivé účinky
Rostlina není v současnosti oficiálně uznávanou léčivkou. Dříve byla využívána v lidovém léčitelství pro své mírně svíravé a hořké vlastnosti k podpůrnému posílení trávení. Mléčná šťáva byla někdy přikládána na drobná kožní poranění. Vzhledem k obsahu hořčin a latexu se dnes interní užívání nedoporučuje.

Zákonná ochrana
V České republice není mléčivec alpský zvlášť chráněným druhem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., přesto patří k druhům ustupujícím, vázaným na stabilní horská stanoviště. V řadě chráněných území (např. Krkonošský národní park) je chráněn v rámci režimu ochrany biotopu.

Rozšíření
Druh je rozšířen v horách střední, jižní a severní Evropy. Vyskytuje se v Alpách, Karpatech, Pyrenejích, Skandinávii, méně hojně v pohořích Balkánu. Izolované populace jsou známy z Britských ostrovů a jižních částí Německa.

Rozšíření v ČR
V České republice patří k subalpínským až montánním druhům. Hlavní výskyt je soustředěn do Krkonoš a Hrubého Jeseníku, ojediněle je doložen také v Králickém Sněžníku a v Moravskoslezských Beskydech. Lokality v nižších polohách jsou vzácné a převážně historické.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let)
Na území Karlovarského kraje je mléčivec alpský považován za velmi vzácný druh. V posledních 10 letech byly ověřeny drobné populace pouze v prameništních partiích Krušných hor, zejména v okolí Božího Daru a rašelinných luk při hranici s Německem. V těchto lokalitách se udržuje v menších populacích (řádově desítky jedinců).

Biotop
Optimálními biotopy jsou světlé horské bučiny, horské nivy, prameniště a vlhké podmáčené louky. Vyžaduje stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, stabilní sněhovou pokrývku v zimě a půdy bohaté na živiny a humus.

Záměny
Mléčivec alpský může být zaměněn za některé vysoké modře kvetoucí druhy rodu Sonchus (mléč), zejména Sonchus arvensis, který je však nižší a roste v nižších polohách. Dále se může připomínat oman alpský (Adenostyles alliariae), jehož listy jsou podobně velké, ale květy mají růžový nádech a jinou stavbu úboru. Záměně napomáhá i to, že v květenství mléčivce jsou pouze jazykovité květy.

Zajímavosti o druhu
Cicerbita alpina je významnou složkou horských luk a prameništních biotopů. V Alpách je někdy označován jako tzv. pionýrský druh na narušených plochách, neboť se rychle šíří z oddenků. Semena jsou šířena větrem na velké vzdálenosti. V severských oblastech Evropy byla mladá nať využívána jako zelenina podobně jako čekanka. V minulosti býval zmiňován v herbářích jako potravina do polévek a přílohových směsí. Pro velké listy a výrazné modré květy patří k nápadným dominantám horských luk v době květu.