Bříza trpasličí (Betula nana)
Čeleď
Břízovité (Betulaceae)
Popis
Habitat
Bříza trpasličí je reliktní dřevina arkticko-alpínského a boreálního pásma, která osidluje chladné, převážně rašelinné a podmáčené biotopy, často v přechodových rašeliništích, slatinných loukách, tundrovitých holích a subarktických společenstvech. V nižších zeměpisných šířkách se vyskytuje zejména jako glaciální relikt na zachovaných chladných stanovištích.
Vzrůst
Jedná se o nízký, poléhavý až vystoupavý keřík, obvykle dorůstající výšky 20–50 cm, zřídka vyšší. Větve jsou tenké, křehké, často rozprostřené při zemi a v průběhu času kořeňující. Kůra je hladká, šedohnědá, u mladších výhonů načervenale hnědá.
Listy
Listy jsou drobné, téměř okrouhlé až široce vejčité, na okrajích pravidelně jemně pilovité, zpravidla 6–15 mm dlouhé. V mládí jsou listy jemně chlupaté, později olysávají a získávají lesklý povrch. Listová čepel je na krátkém řapíku (asi 2–5 mm). Na podzim se listy vybarvují do sytě žluté až oranžové barvy.
Květ
Bříza trpasličí je jednodomá dřevina s oddělenými samčími a samičími jehnědami. Samčí jehnědy jsou úzké, krátké (obvykle 5–10 mm dlouhé), vyrůstají jednotlivě nebo ve dvojicích na koncích větviček. Samičí jehnědy jsou kratší, vejcovité až téměř kulovité, později dřevnatějící a přeměňující se v šištice obsahující drobná semena s křídly.
Jiné znaky
Na rozdíl od ostatních bříz má výrazně zakrslý habitus a velmi malé listy. Větévky mohou být místy žláznatě chlupaté. Kořenový systém je mělce rozprostřený, přizpůsobený mokřadnímu prostředí.
Doba květu
Kvetení probíhá poměrně brzy, obvykle v dubnu až květnu, před úplným rozvinutím listů.
Léčivé účinky
Bříza trpasličí nebyla v tradiční medicíně tak široce využívána jako bříza bělokorá (Betula pendula). Nicméně listy obsahují flavonoidy a třísloviny, podobně jako ostatní břízy. Lze je využít v lidovém léčitelství jako mírné močopudné činidlo. Vzhledem k ohrožení druhu je sběr v přírodě nevhodný a zakázaný.
Zákonná ochrana
Česká republika:
Bříza trpasličí je dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. vyhlášena kriticky ohroženým druhem (kategorie C1).
Červený seznam:
V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii kriticky ohrožený taxon (C1).
CITES:
Není zařazena mezi druhy regulované úmluvou CITES.
EU směrnice:
Na úrovni EU není speciálně chráněna směrnicemi.
Jakýkoli sběr či poškozování přirozených populací v ČR je zakázáno.
Rozšíření
Globální:
Rozšíření je cirkumpolární – Eurasie i Severní Amerika. V Evropě sahá od Islandu a Skandinávie přes Pobaltí, severní Rusko, Karélii a Sibiř až po Aljašku a Kanadu. V Alpách a Karpatech přežívá v alpínských a subalpínských biotopech.
Česká republika:
Velmi vzácný glaciální relikt. Hlavní lokality jsou na rašeliništích Šumavy (např. Tříjezerní slať, Jezerní slať, Chalupská slať), méně častá je na severní Moravě (okolí Rejvízu).
Karlovarsko (ověřené lokality za posledních 10 let):
Na Karlovarsku v okolí Božího Daru (NPR Božídarské rašeliniště) a okolí Přebuze.
Biotop
Typickým biotopem jsou přechodová a vrchovištní rašeliniště, tundrovité podmínky s chladným klimatem, kyselou rašelinovou půdou a vysokou hladinou spodní vody. V horách i v nížinách osidluje místa s krátkou vegetační sezonou a extrémními mikroklimatickými podmínkami.
Záměny
Nejčastější záměna může nastat s juvenilními stádii jiných bříz, zejména:
Bříza pýřitá (Betula pubescens) – liší se vzrůstně (větší keř či strom), většími listy s výraznější pilovitostí, samčí jehnědy jsou delší.
Bříza zakrslá (Betula humilis) – listy více eliptické, obvykle větší (1–3 cm), čepel spíše lysá, šištice delší a válcovité.
Rozlišovacím znakem břízy trpasličí je poléhavý habitus, drobné téměř okrouhlé listy na krátkém řapíku a kompaktní kulovité samičí šištice.
Zajímavosti o druhu
Bříza trpasličí je považována za relikt poslední doby ledové, která po oteplení ustoupila na horská a severská stanoviště.
V severských oblastech tvoří významnou součást tundrových společenstev a je klíčovou potravní dřevinou pro soby a zajíce.
V rašeliništích slouží k upevnění substrátu a zabraňuje erozi rašeliny.
V minulosti byla v některých oblastech využívána jako stelivo či palivo.
Patří mezi indikátory zachovalých, oligotrofních rašelinišť.