Jirnice modrá (Polemonium caeruleum)
Čeleď:
Jirnice modrá náleží do čeledi jirnicovité (Polemoniaceae), která zahrnuje byliny a keře s nápadnými květy, rozšířené převážně na severní polokouli.
Popis:
Habitat:
Jirnice modrá je vytrvalá bylina, která preferuje vlhké až podmáčené louky, lužní lesy, prameniště a břehy vodních toků. Upřednostňuje humózní, na živiny bohaté půdy s mírně kyselou až neutrální reakcí. V kulturní krajině se s ní lze setkat i na vlhkých pastvinách či v příkopech.
Květ:
Květenství je vrcholové, tvořené volným vrcholičnatým latnatým soukvětím. Jednotlivé květy jsou poměrně velké, pravidelné, pětičetné, široce zvonkovité. Koruna je zářivě blankytně modrá, někdy bledší, s jemnými fialovými tóny a žlutavými prašníky. Kalich je pětidílný, zelený, na bázi srostlý a řídce chlupatý.
Vzrůst:
Rostlina dorůstá výšky 40–100 cm, ojediněle až 120 cm. Stonek je přímý, obvykle nevětvený nebo jen v horní části rozvětvený, rýhovaný a měkce chlupatý.
Listy:
Listy jsou střídavé, lichozpeřené, s 7–17 podlouhle vejčitými lístky, na okraji celokrajnými až jemně zubatými. Dolní listy mají dlouhý řapík, horní jsou přisedlé. Povrch je slabě chlupatý, barva sytě zelená.
Květy a jiné znaky:
Květy se po rozkvětu mírně sklánějí. Tyčinek je pět, výrazně vyčnívají z koruny, blizna je trojlaločná. Plodem je trojpouzdrá tobolka, obsahující drobná černá semena. Celá rostlina má jemně aromatickou vůni, zvláště při rozemnutí listů.
Doba květu:
Jirnice modrá kvete od června do července, v chladnějších stanovištích může kvést i v srpnu.
Léčivé účinky:
V tradiční lidové medicíně byla jirnice využívána jako uklidňující prostředek při nespavosti a nervovém podráždění. Užívány byly zejména oddenky a kořen obsahující saponiny. V současnosti je její terapeutické využití vzácné a spíše historického významu. Droga působí mírně sedativně, expektoračně a močopudně. Pro obsah saponinů je třeba zachovat opatrnost při dávkování.
Zákonná ochrana:
V České republice patří jirnice modrá mezi druhy přísně chráněné – je zařazena v kategorii silně ohrožený druh (§2 vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Jakýkoli sběr nebo poškozování rostlin v přírodě je zakázáno.
Rozšíření:
Areál druhu zahrnuje rozsáhlé oblasti Evropy a zasahuje až do západní Sibiře. Nejhojnější je v boreálních a temperátních oblastech severní Evropy, místy zasahuje až do jižní Evropy ve vyšších polohách.
Rozšíření v ČR:
V České republice je jirnice modrá vzácná, vyskytuje se ostrůvkovitě především v podhorských a horských oblastech (např. Šumava, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy), dále v údolních nivách větších řek (např. dolní Labe). V nížinách je výskyt ojedinělý a často sekundární.
Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let):
Na území Karlovarského kraje je výskyt jirnice modré historicky doložen zejména v okolí Chebu, v mokřinách u Plesné a v údolních nivách Ohře. Pravděpodobně však jde o zplanělé druhy. Populace se nachází také u naučné stezky Božídarské rašeliniště.
Biotop:
Typickým biotopem jirnice modré jsou prameniště, vlhké mezofilní louky, podmáčené olšiny a luční mokřady s hojnou travní a ostřicovou vegetací. Často ji provází druhy jako tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), ostřice stinná (Carex umbrosa), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a vrbina kytkokvětá (Lysimachia vulgaris).
Záměny:
Jirnice modrá je poměrně dobře poznatelná díky velkým modrým květům a zpeřeným listům. Záměna může nastat s některými zahradními kultivary Polemonium caeruleum pěstovanými pro okrasu, případně s příbuznou jirnicí sibiřskou (Polemonium acutiflorum), která se v české přírodě ovšem nevyskytuje.
Zajímavosti o druhu:
Jirnice modrá byla v minulosti v Evropě častým objektem pěstování v klášterních zahradách pro léčivé účely. Patří k esteticky velmi hodnotným druhům luční flóry a je významná pro ochranu biodiverzity mokřadních společenstev. V mnoha regionech je symbolem zachovalých pramenišť a tradičního hospodaření na vlhkých loukách. V některých jazycích se pro ni vžil název "Jakobův žebřík" – narážka na uspořádání lístků připomínající žebřík vedoucí do nebe.