pečárka ovčí — Agaricus arvensis

19.08.2020

Agaricaceae - pečárkovité

Klobouk: 5 - 15 cm široký, v mládí kulovitý, později ploše sklenutý, často s hrbolem, bílý, po doteku žloutnoucí, pokožka hedvábitě lesklá, mnohdy pokrytá jemnými vločkovitými šupinkami.Lupeny volné, husté, úzké, nejprve šedě růžové (nikdy však čistě růžové), potom tmavě hnědé až černohnědé.

Třeň: 5-15 x 1- 2 cm, válcovitý, na spodu mnohdy ztlustlý, ve stáří často dutý, bílý; prsten dvojitý,

Dužnina: bílá; vůně houbově anýzová.

Výtrusy: 6-8 x 4,5-5,5 um, oválné; výtrusný prach hnědočerný.

Výskyt: roste hojně na hnojených lukách, pastvinách a v parcích, vzácněji v jehličnatých lesích; květen až říjen.

Poznámky: dobrá jedlá houba, nejchutnější z pečárek.

Možnosti záměny: je možné ji zaměnit s podobnou, ale jedovatou pečárkou zápasnou (Agaricus xanthodermus), která je cítit nepříjemně po fenolu, lupeny jsou v mládí většinou živě růžové a kromě toho se po doteku nezbarvuje citrónově žlutě, nýbrž chromově žlutě. Muchomůrka zelená, hlavně bílá, smrtelně jedovatá odrůda muchomůrka jarní (Amanita phalloides var. verna) a neméně jedovatá a rovněž bílá muchomůrka jízlivá (A. virosa) se obě liší pochvou na spodu třeně.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998