pýchavka ježatá — Lycoperdon echinatum

19.08.2020

Lycoperdaceae - pýchavkovité

Plodnice: 2-5 cm vysoká a 1-3 cm široká, kulovitá nebo obráceně hruškovitá a jakoby se třeněm, hnědavá, povrch hustě pokrytý asi 3 mm dlouhými ostny, které po opadání zanechávají na endoperidli mnohohrannou síťku; vnitřek plodnice tvoří v horní části plodný teřich (gleba) a ve spodní části jen malá neplodná subgleba; dužnina je zprvu bělavá, později okrová až hnědavá; výtrusy se uvolňují okrouhlým ústím na temeni plodnice.

Výtrusy: 3,5-4,5 um, kulovité, hrubě ostnité; výtrusný prach tmavě hnědý.

Výskyt: roste jen místy hojněji v listnatých lesích na vápnitých půdách především pod buky; červen až říjen.

Poznámky: v mládí jedlá (pokud je gleba bílá), ale nepříliš chutná; před použitím musíme odstranit vnější vrstvu.

Možnosti záměny: může být zaměněna za rovněž jedlou pýchavku obecnou (Lycoperdon perlatum), jejíž ostny jsou ostatně mnohem kratší. Nejedovatá pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriforme) a pýchavka horská (Lycoperdon foetidum) se poznají podle nepříjemné vůně, pro niž je můžeme použít k jídlu jen málokdy. Jedovatý pestřec obecný (Scleroderma citrinum) nemá třeňovitě zúžený spodek plodnice, takže sedí přímo na zemi, a v době zralosti je uvnitř šedočerný.



Zdroj: Atlas hub, Hans W. Kothe, Průvodce přírodou, IKAR, 1998